Víra v rychle se blížící konec tohoto světa a v poslední soud, ústřední součást předmoderního evropského náboženství a kultury se oživuje znovu a znovu v různých cyklech evangelikálů, sekt a hnutí. Stejně jako u mnoha abstraktních pojmů, středověcí křesťané a křesťané raného novověku dávali tomuto souboru myšlenek konkrétní podobu mnoha způsoby. Jednou z nejvýraznějších „konkretizací“ apokalyptické úzkosti je operování s pojmem Gog a Magog na základě textů knihy Zjevení (ZJ 20:7-10).

I tento strašák v poli fundamentálního pojetí textu v historii mnohokráte zafungoval ve verbování členů. Už jen právě hnutí milleritů při svém prvním tomto strašení nabralo až kolem 100 000 členů. Z toho se stala budoucí základna adventismu a po překování hloupého data 22.řijna 1844 na jiný podsunutý motiv Bohu, kdy členové pochopili, že vystrašený posluchač je dobrý budoucí člen a platič desátků, zvolili tyto metody dál a dál.

Už jen na malém dalším příkladu si pojďme ukázat, jak se dá z Goga a Magoga těžit stylem demagoga.

–  Gog a Magog (hebrejsky גוגָומ ּגוג ,ּGog u-Magog) jsou jména, která se poprvé objevují ve Starém zákoně. V 1. knize Mojžíšově (Genesis, Gn) je Magog vnuk Noemův: Synové Jefetovi: Gomer a Magóg a Mádaj, Jávan a Túbal, Mešek a Tíras. (Gn 10:2)

– Ejhle redaktoři textů v Ezechielovi popisují, že je  Gog osobou a Magog jeho země: „Lidský synu, postav se proti Gógovi v zemi Magógu, proti velkoknížeti Mešeku a Túbalu, a prorokuj proti němu. Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Chystám se na tebe, Gógu, velkokníže Mešeku a Túbalu!“ (Ez 38:2–3)

-A následně v knize ZJ se toto pojetí vyvíjí, jsou to již národy, které povstanou proti Svatému Městu a budou zničeny ohněm z nebes: „Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“ (Zjev. 20:7–10).

– Mohamed so to vypůjčil do Koránu Dvojice Gog a Magog (arabsky, Ja’džúdž wa Ma’džúdž, Yaʾğūğ wa-Maʾğūğ) se objevuje i v Koránu, např. v súře 18. Taky ke svým účelům. Opět strach a vyhrožování.

– Pak tu mám středověk, který označil tímto titulem Tatary (Mongolové). Atd. atd.

Motivace strachem se dá překroutit do neskutečných podob a tak není divu, že tato a nejen tato oblast se stala nosnou platformou učení adventismu, kde zastánci  a dokonce i neplacení členové se pasují od Gogu , Magogu, až do rolí demagogů.

Jen si pro jistotu oživme význam slova:

Místo věcného zdůvodňování působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží polopravdy, překroucené argumenty, logické klamy, falešné sliby, vyvolávání strachu a podobně. Demagog je ten, který hlásá věci, o nichž ví, že nejsou pravda, a to ostatním, o nichž ví, že jsou hlupáci.

A tak se nedivme oné neutuchající touze na platformách webových diskuzí, kdy členové adventismu, školeni ze sobotních škol, opakují jejich historické zákopové války.(rok 1888 generální konference adventismu v Minneapolis, kde členové zvyklý mířit zbraně v evangelizačních kampaních na jinověrce, obrátili hlavně proti sobě.)

Dodnes se setkáváme s tzv. „obránci pravdy“, na webech, facebooku, kde se argumentuje stylem:

• ad hominem( argument, kterým se diskutující snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho názory či jednání, případně i na jeho skutečné či domnělé nedostatky.

Tzv. veřejné praní špinavého prádla vždy v adventismu historicky fungovalo. Vzpomeňme všechny výroky (pardon) vidění Ellen G. Whiteové vůči svým kritikům. Tam neváhala zajít do intimních oblastí a rozmazávat veřejně jejich onanii, chuť k jednotlivým jídlům, masturbaci atd. (Ve svazcích Svědectví najdete neskutečné perličky od ní…a už mne unavuje dokládat pasáže kde.)

To samé bylo použito vůči Kellogovi, když se jednalo o neskutečné majetky dobře prosperujících sanatorií.

To samé např. vůči odešlé adventistické inteligenci (D. Ford,Canight a další.

Ty samé praktiky se použili a používají na odchozí členy v ČR a SK

• styl otrávení studny(poisoning the well), kdy je pověst řečníka poškozena v předstihu, ještě než se dostane k publiku, je velice fungující

(a tak se namísto reakcí k věcnému doluje z diskutujících, z jaké církve jsou, aby se hned vytáhlo špinavé prádlo a odvedla pozornost).

• Zrelativizovalo se vše onou pověstnou větou:“ v každé církvi je něco….“ Nikoho pak už nezajímá, že u oněch adventistů, je toho v nánosech učení v rozporu s biblí, teologií, ale i vůbec s lidskostí, už opravdu mnoho
• Whataboutismu = odvedení pozornosti , argumentačním klamem k nesouvisejícím, či zdánlivě významnějším problémům-klasické Cimrmanovo jmelí
• Rozdávají (blokace) na facebooku s bohorovnou mocí: “buď budete mluvit, jak my chceme, nebo ban“.

Neživte kolem sebe demagogy ,nedělejte jim terče-postřílí se mezi sebou.