Model zla

Publikováno 10.10.2015 | Autor: Petr Mertlík

Gn 4:16 ČSP Kain odešel od Hospodina a pobýval v zemi Nódu na východ od Edenu.

Gn 4:17 ČSP I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha. Pak stavěl město a nazval jméno toho města podle jména svého syna Henocha.

Gn 4:18 ČSP Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

Prvotní čtení příběhu o Kainovy vyvolává v čtenářích, až lítost nad tím, jak „chudák“dopadl. Po bližším nahlédnutí do textu, zjistíme, že nejen, že nebyl chudák, ale především i to, že Bůh a vypravěč tohoto příběhu chce posluchače soustředit určitě ne na otázky stylu:

Jaké asi bylo Kainovo znamení na tváři?

Kde vzal Kain ženu?

Co měl Hospodin proti tomu, že si Kain postavil „domeček“?

Opět – nejde o historii v přesném slova smyslu dokazatelnou až do detailu. Je pošetilé chtít z příběhu vypotit, nějakou genealogii a chtít matematickou řadou dokazovat, kolik bylo Kainovi roků, kolik měl zubů, jak si vzal vlastní sestru, jak byly geneticky čistý……

Už jen otázka, kde vzal ženu, je bezpředmětná. Již mnohem starší Babylonské tradice, které vypravěči příběhu v Genesis z mnoha paralel nebyly neznámé, měli své prototypy příběhů. Např. vyprávění o deseti pralidech. Světe div se- jeden z prakrálů se jmenoval Amelu= což znamená v překladu člověk. Tak i název Adam v bibli nás nechce soustředit na to, který fíkový list používal na sukni, ale na označení ádám to je jak známo hebrejské označení pro „kolektiv“.

To poměrně dobře přeložil v překladu Luther, když tento výraz označil, jako lidé. Pak nám odpadá ono nešťastné doslovistické chápaní textu a s tím i otázka, kde vzal Kain ženu. Nemluvě o tom, že nikde Genesis nepíše, že Kain byl prvorozený a že v Edenu se předním nemohlo narodit mnoho dětí. Prostě toto pisatel neřeší.

Pojďme raději k hlavní myšlence poselství. Kain se stává kočovníkem. Na tom by až tak nic špatného nebylo, ale on svoji vzdáleností od Boha, propadnutí do soběstředné lítosti a především odmítnutím Božího milosrdenství vstupuje do role kočovníka vztahů. Země Nód je symbolickým místem každého, kdo zabíjí bratry a tím se předurčuje samotě. Kainova soustřednost na sebe vedla k tomu, že staví, město-ohrazuje se. Ale ne hradbami, ale náboženstvím. Paradoxně se ohrazuje náboženstvím před Hospodinem. Je natolik „praktikující,“že nedovolí Bohu do toho vůbec vstoupit. Kompenzuje se v náboženství.

Výraz přeložený, jako město ír se dá přeložit i jako svatyně.Henoch-hebr.Chanók se dá odvozovat patrně od ch-n-k= zasvěcování, posvěcení. Tím si opět nábožensky zdůvodňuje své počínání. Sakralizuje svoje počínání. Náboženští lidé a „horlivci pro dílo“ jsou často tímto velice sobě i druhým nebezpečný. Kain nemá zpětnou vazbu. Pokračování příběhu v jeho synech to jen a jen dokazuje.

Mnoho badatelů se domnívá, že tu máme zachovány žalostné zbytky starého řetězce vyprávění, kde jsou veliké mezery v příbězích a někde zůstali pouze jména. Nicméně díky Bohu se nemusíme zastavit a zakonzervovat v církevních dogmatech na historických postavách a číst je historicky, ale jako na modelech lidského chování, které jsou nám dodnes tak žalostně blízké a na popisu toho, jak se neustále snaží nám jít Bůh naproti.

Analýza specifických teologických témat v díle Drama věků od E.G.Whiteové-M.Lejsal

Publikováno 29.9.2015 | Autor: Petr Mertlík

Dnes jsem dostal svolení od autora Martina Lejsala ke zveřejnění jeho bakalářské práce na univerzitě Karlově v Praze.

Autor studie dokládá věci nejen všeobecně známé od jiných autorů,kde srovnává výroky a učení s biblickým textem,ale i do své práce vnáší osobní pohled a zaměření na dopad knih autorky na učení a praktický život členů v církvi adventistů. Statě,které pro mne byly nové,nebo podnětné, jsem si dovolil zvýraznit.

Za 14 leté působení v církvi CASD, a z toho 9 let, jako duchovní ,věru opravdu ví čem píše.

Inu přesvědčte se a posuďte sami…….

Lejsal Martin-bakalářská práce

Zrod učení o zdravotní reformě

Publikováno 28.9.2015 | Autor: Petr Mertlík

Není bez zajímavosti, že jeden z průkopníků adventismu Joseph Bates, který byl mnoho let všestranným zdravotním reformátorem, se poměrně bránil tomu, aby zdravotní reforma byla zařazena do učení CASD jako rovnocenná s ostatními body učení. (1.) Nicméně i on byl “přemožen argumentací vidění “ v roce 1865 od E. G. Whiteové, které, jak jinak, zcela “náhodou” přišlo pár měsíců po mrtvičce jejího manžela. A tak nějak přes zuby nepochopitelně bylo začleněno do “teologie”, a jak píše autorka, jako “poselství třetího anděla.” (1T 486)

Protože bychom zcela marně hledali např. v knize Zjevení verše o celozrnné stravě atd., bude lépe se podívat na podstatu toho, co tento názor, který je dodnes součástí přítomné pravdy, formovalo, nakolik toto spadlo z nebe nebo kdo byl E. G. Whiteové inspirací.

Již dříve před viděním nastal veliký rozmach živený do určité miry puritansimem, tehdy v USA modní vlnou, a zájmem o zdravější způsob života. V knihovně E. G. Whiteové nemohla chybět např. velmi rozšířená pojednání Sylvestra Grahama, Johna Wesleyho a L. M. Shevlové.

Její manžel měl možnost na vlastní kůži zažívat při léčbě v neadvetním zařízení v institutu dr.Jacksona v Dansvillu novodobé metody, které jej tatolik nadchly, že si uvědomil, že by toto mohl být veliký silný motor pro církev a poměrně dobrý zdroj financí. Počátečnímu adventismu na vytvoření této instituce ale chyběla osobnost s patřičným vzděláním, která by toto učení mohla zaštítit jako graduovaný lékařský postup. V řadách loajálních členů, jimiž byli i manželé Kellogovi, kteří byli známi nejen jako pravověrní členové CASD, ale i jako vyhlášení “dietáři” a zastánci zdravé výživy, si James White vyhlédl jejich syna Johna Harweye Kelloga, kterému financoval studium medicíny. Za to samozřejmě očekával oddanost a loajálnost ve všech směrech. (2.) A tak v roce 1875 nastupuje Kellog do Batlle Creeku jako vrchní lékař.

Postupně díky modní vlně a zájmu o zdravou výživu získává léty věhlas a o jeho nové metody léčby narostl v tehdejší společnosti obrovský zájem. Prosazoval sluneční lázně, vodoléčbu, byl velikým propagátorem celozrnné stravy, operoval, publikoval, přednášel, a to dokonce i v Evropě. V sanatoriu samotném vzniklo mnoho přístrojů na zlepšení léčebných procedur.

Nicméně přes všechny pozitivní úkony, které tato osvěta přinesla, i ona samotná byla postižena učením fundamenatlismu a puritanismu. A tak není divu, že jedny z bodů jeho učení byly:

– prapodivné obhajování eugeniky (3.), kterou později nacismus dotáhl do absurdity

a s tím i spojená rasová segregace ”pro zachování rasy”.

– propagoval sexuální abstinenci a tvrdil, že mnoho chorob je právě následek pohlavního styku

(nenechte se např. zmýlit rodinou fotkou s dětmi – jsou adoptované)

– přednášel o nutnosti celibátu a hrdě prohlašoval, že s manželkou již neměli 40 let sex

– byl velikým bojovníkem proti masturbaci, onanii (4.) a některé lečebné metody byly tímto směrem i zaměřené. Elektrické šoky, obřízka jako prevence proti onanii, jehly, nebo aplikace kyseliny karbolové na klitoris žen byly známými prostředky “léčby” té doby.

( Na obrázku je jeden z vynálezů proti onanii).

Není divu, že se tato doba stala vděčným tématem spisovatele a románopisce Toma Coraghessana Boyla v jeho historické satirické knize The Road to Wellville (1993); která byla i z filmována:

http://www.csfd.cz/film/7124-vitejte-ve-wellville/prehled/

a v českém znění lze tento film shlédnout třeba zde:

http://uloz.to/xHCXDvCz/vitejte-ve-wellville-pres-multiload-cz-avi

Nečekejme nějakou hlubokou myšlenku – nicméně snímek zdařile poukazuje na to, jak potrhlá byla doba, v níž vznikal adventismus a jeho učení o zdravé výživě, které samo o sobě nemusí být hloupé, ovšem v propojení s náboženstvím a podmiňované spasením a velikým finančním bysnysem nabízí prostor pro často uzavřená gheta fanatických postojů.

Toto vše vypuklo již za života Kelloga, kdy věhlas sanatoria postupně přecházel do jeho rukou. Vstoupili do toho opět Whiteovi. Aby ne. Jednalo se opravdu už o ohromný komplex velice finančně zajištěný.

Kellog se nechce svého “dítěte”jen tak vzdát, a tak na scénu opět přichází různá obvinění, soudní jednání. V té době vychází v novinách články s názvem ”Bojuje se o vůdcovství v CASD”, ”Whiteová nebo Kellog?” Nakonec to opět zpečeťují vidění samotné E. G. Whiteové proti doktorovi. (5.) Jakoby náhodou Kellogovo sanatorium do základů vyhořelo, čehož E. G. W. ihned využila s komentářem, že to byl Boží soud….

I přes avizované žádosti členů, aby oblast jídla a životního stylu byla oddělena od křestního slibu, byla tato záležitost mnohokrát v historii shozena ze stolu. Položme si otázku, co vše by padlo, kdyby intimní život a stravování byly nepodmíněným osobním rozhodnutím členů?

_______________________________________________________________________

(1.) Adventismus v proměnách času G.R.Knight str.62. vydalo nakladatelství Advent 2003

(2.) Praxe,která se v CASD používá dodnes

(3.) Eugenika – je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Opatření, aby děti mohli mít pouze kvalitní rodiče. Objevuje se právě i ve spisech E .G .Whiteové, která Kellogovi byla (alespoň z počátku) velikým vzorem.

(4.) “Soustavná práce neunavuje a nevyčerpává ani z jedné pětiny tolik, jako škodlivý návyk sebeukájení onanie”

E.G.W. 2T 348. 349

(5.) “Po mnoho let měl Dr. J. H. Kellogg postavení vedoucího lékaře ve zdravotním odvětví adventistů sedmého dne. Nebylo by možné, aby byl vůdcem celého díla. Nikdy k tomu nebyl povolán a nikdy také nebude.” E.G.W.^{8T 238}

^Zdroje:

^Wikipedia

^{Hospodářské noviny- Víkend-J.A.Novak}

^{Biblicke studie-P.Škoda}

^{přednášky G.R.Knight –TS seminář CASD Sázava}

^{http://egwhite.eu/}

T.Coraghessan Boyle

Dějiny USA-studijní opora

Strach z nového

Publikováno 20.9.2015 | Autor: Petr Mertlík

Gn 19:23 – 26 ČSP

Slunce právě vyšlo nad zemí, když Lot vešel do Soáru.

A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Hospodina z nebes.

Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.

Lotova žena pohleděla zpět a stala se solným sloupem.

Jaká byla poslední slova Lota své manželce?

„Nestůj tady jako solnej sloup.“

A jaké bylo životní krédo Lotovy ženy?

„Na nic se neohlížet.“

Ale teď vážně. Pokud bychom k textu přistupovali stylem doslovného výkladu, vyvoláme dost prapodivných otázek, které autor textu neřešil a už vůbec nechtěl posluchačům podsouvat. Pouštíme se tak na tenkou vrstvu ledu, kde potřebujeme vpašovat do textu projekce vlastního náboženství a pojetí dogmatiky, místo abychom nechali text mluvit, kde mluví a mlčet o tom, o čem mlčí.

Jedna z velkých otázek doslovného výkladu je: To je opravdu Bůh tak krutý, že za pouhé ohlédnutí trestá takovýmto způsobem?

Možná pro ženy nepomůže ani tak „advokátní zdůvodňování“ (nevím, z čeho čerpá), že následek trestu byl způsoben tím, že:

“Kdyby byl býval Lot nezaváhal ……a uprchl do hor bez námitek a protestů, byla by i jeho žena uprchla s ním. Jeho příklad by ji ochránil před hříchem, který zpečetil její osud. Lotovo otálení a odklady způsobily, že upozornění Boží brala na lehkou váhu. Zatímco byla za městem, svým srdcem byla ještě v Sodomě a s ní i zahynula. Vzbouřila se proti Bohu, poněvadž soudem přišla o majetek a její děti zahynuly v troskách. Ačkoli se jí dostalo té přednosti, cítila, že je silně postižena….(E.G.White – Drama věků 1. str. 112)

Zajímalo mě, jaké pocity tento doslovný výklad (který je poměrně běžný pro církve s kořeny v Americe) vyvolává v ženách, které jsou stvořeny a „naprogramovány“ na mateřský cit a rodinné vazby?

Co je na tom špatného, že by se matka ohlédla po svých dětech?

A pokud by se neohlédla, co by to o ní jako o matce vypovídalo?

Žena je přece vždy přirozeně více svázaná s domovem.

Co tento výklad vypovídá o Bohu a jeho vážení si hodnoty lidského života?

Matky, vyměnily byste dnes „přednost vyvedení“ za životy svých dětí?

Kde sebrala autorka textu (a jí podobní) onu jistotu, že jí šlo o majetek?

A pokud ano, tak proč problém majetku nezmínil samotný Ježíš, když citoval příklad Lotovy ženy v NZ u Lukáše? (Luk 17,32)

Žalostné, ba co víc trapné, jsou pokusy důkazů, že onen solný sloup tam existuje dodnes (1.), že dodnes jsou na místě zbytky radiace a kuliček síry. Tyto konspirace (2.) mají zrovna tolik zastánců jako odpůrců, a naopak křesťanství a poselství o Bohu jenom ubližují.

Sdělené textu leží v úplně jiné rovině. Nejde o historické vyprávění, jak a kdo to byl (proto ani neznáme jméno pan Lotové) a pisatel by se asi divil, že místo poselství příběhu nás zajímá místo určení nějakého výbuchu, nebo majetkové poměry paní Lotové.

Možná, že i ateističtí psychologové pochopili více, než křesťanští fundamentalisté, když mluví o syndromu Lotovy ženy:

Držet se minulosti je výhodné i z toho důvodu, že nemáme čas zabývat se přítomností. V té by se nám totiž mohlo stát, že náš směr by byl najednou o devadesát, nebo dokonce o sto osmdesát stupňů jiný, a navíc bychom třeba zjistili, že přítomnost není tak nešťastná, naopak: že je vlastně docela ne-nešťastná; nemluvě o novinkách, které nabízí – a to by mohlo pěkně otřást naším pesimismem.

Příběh Lotovy ženy můžeme tedy číst jako pobídku neulpívat na minulosti a soustředit se na budoucnost. Další z možných výkladů poukazuje na to, že se Lotova žena ohlédla proto, že chtěla vidět, jaký trest stihl nehodné obyvatele Sodomy. Je tedy varováním, že kochat se cizím neštěstím, i když jde o Boží trest, lidem nepřísluší. Soudit může jenom Bůh, říká Bible tímto příběhem.

V Lukášově evangeliu zazní ‚Pamatujte na Lotovu ženu‘, a to v souvislosti s líčením posledních dní. Jde o obraz posledního soudu. Zároveň nabízí jeden z možných výkladů příběhu o Lotově ženě: „Jde o to, nebýt vázaný tím starým, ale otevřít se tomu novému, co přichází“.

——————————————————————————————————————-

(1.) Mimo jiné v této oblasti vždy byla celá galerie solných sloupů.

(2.) např. Valter J.Veith a jeho konspirační teorie

Kontrasty

Publikováno 12.9.2015 | Autor: Petr Mertlík

Názor si udělejte sami…

Základní věroučné výroky Církve adventistů s.d. a praxe – komplet

Publikováno 6.9.2015 | Autor: Petr Mertlík

„Někteří lidé se domnívají,že se nic nemá dělat,nejsou-li všichni přesvědčeni,že je to správné.Potíž je,že přesvědčit všechny trvá tak dlouho,že v době,kdy změnu konečně odsouhlasí,už je načase pohnout se zase někam jinam.Není divu,že mnozí lidé věří rčení,že pokrok je pomalé couvání.Oživují starou hádanku:Kolik tradicionalistů je potřeba k výměně žárovky? Čtyři.Jeden ji vymění a zbylí tři budou vychvalovat tu starou“
(J.C.Maxwell- Někdy vyhraješ,jindy se poučíš)

Byl jsem požádán pro přehlednost,zda bych jednotlivé články nedal do jednoho balíčku-tak prosím zde ke stažení.

Základní věroučné výroky církve adventistů-komplet

Bojíme se Chatrče ?

Publikováno 30.8.2015 | Autor: Petr Mertlík

Snad málo která kniha vzbudila takový rozruch „v upjatých církvích“,jako kniha Chatrč.(1.)

Mnohými chválena,že jim to blíže osvětlilo povahu Pána Boha a hlavně Jeho vztah k nám a mnohými zatracována,že v ní chybí náboženské důrazy na příslušnost k církvi+důraz na dodržování zákona atd.

Pro ty,kteří ji četli jako já vícekrát a chtějí si krásno po letech zopakovat nabízím po zaslání dotazu krásnou verzi v mp3. namluvenou (i s podkladovou muzikou) ke stažení.

A Ti co jí nečetli si jistě udělají názor bez „předžvýkávačů“ sami.

Mnoho lidí nemá tu odvahu vymanit se ze stereotypu náboženství

zout si boty,však víte,položit nohy na vodu,aby zkusili,jestli…..no,vždyť víte……

(1.) (např. ve sboru CASD Luže dokonce proti této knize proběhlo „kázání“)

Tam dole na horách

Publikováno 27.8.2015 | Autor: Petr Mertlík

Pár záběrů z putování po Šumavě a Lipně.

Demýtizace polopravd o katolické církvi

Stav

Po každé mne udivovalo, že hnací motor adventismu byl vždy „společný nepřítel.“Tak jako by nepostačovalo Boží slovo a radost z evangelia. A tak není divu, že učení je postavené na definicích nepřátel v podobě satana, kterému je věnováno v periodikách a spisech E.G.Whiteové nemalý prostor, až po nenávistné výroky vůči katolické církvi.

Členové často nevědouce reprodukují paranoidní zprávy o spiknutích, pronásledováních a těch (a teď cituji přesně): „kteří sedí na stolici satanově.“ Pokusme se v několika bodech porovnat tvrzení Adventismu versus s katolickou církví.

Šelma

Toto je tvrzení adventismu

Šelma je světovou, vlivnou mocí. (Zj 13,3.7) Nikdo nemůže popřít, že papežství ve středověku bylo opravdu světovou mocí, a tak splňuje charakteristiku podanou v proroctví.

Formálně světská vláda papežů – instituce papežství existovala od poloviny 8.století– prakticky přestala existovat v době likvidace církevní vlády v roce 1870 a tato světská vláda papežů se omezila do části Říma – Vatikánu. V tomto období 756-1870 papežství nehrálo roli světové moci. Nebylo to tak ani za středověku. Tenkrát byly vlivy papežství známé – ale jen v západní Evropě. Celé velké kontinenty: východní Evropa, Afrika, Asie a obě Ameriky ve středověku o papežství a jeho světové neskutečné moci nic neslyšely. Zatím je tento argument naprosto nedosažitelný .

Pokud bychom chtěli znásilňovat text a vidět v něm své projekce můžeme tvrdit např.:

– právě adventismus se stal světovou a vlivnou mocí. „Církev Adventistů není jen institucí, i když připisuje velkou váhu církevnímu pořádku, přesto je hnutím a to hnutím důležitým a pružným. Již nyní (1987) je tomuto hnutí teoretickým zásahem církve připraveno znamení universální a světové církve. Zopakujme ještě jednou: jestli vezmeme, že v roce 1987 na světě existovalo – jak uvádějí statistiky ONZ – 255 krajů, tak církev Adventistů vykonávala formálně své dílo ve 184 krajích obsahujících 4.734.737.000 lidí světa.

Skrze adventisty ohlašované datace počátku a konce dominace papežství nemají nic společného se skutečností a jsou následkem dějinnými manipulačními fakty. Jak jsem již napsal, světská vláda papežů začíná v polovině 8.stol., v době vzniku náboženského státu. Adventisté toto datum přemisťují na rok 538 – na datum kdy se nestalo nic.

Šelma obdržela smrtelnou ránu, která byla uzdravena (Zj 13,3). Tehdy za ní šel celý svět. Papežství bylo zraněno, což byla smrtelná rána, když v roce 1798 Berthier, generál Napoleona, uvěznil papeže, který za dva roky zemřel. (…)

Polovina Evropy si myslela, že tato příhoda přinesla konec papežství. Přesto Bůh předpověděl, že rána bude uzdravena, že vliv papežství bude růst až do doby, kdy svět půjde za ním. Dokonce nováček dnes pozná, papežství do jisté míry je největší silou, která má na zemi vliv. Papežský vliv a moc vzrůstá s každou cestou papeže Jana Pavla II. Milióny lidí z celého světa pohlíží na směr současného papežství jako na jedinou naději pro světové sjednocení, milost pokoje, tak důkladně, jak předpověděl Bůh. Takto tedy papežství splňuje další bod identifikace.

No tohle je nesmysl. Například avignonské zajetí je období let 1309–1378, kdy papeži sídlili místo Říma v Avignonu ve Francii a tomuto ASD nepřikládají žádnou váhu, nehodí se to do proroctví 2300.

Uvěznění papeže Pia VI. nebylo pro katolicismus žádnou znamenající událostí. Uvěznění papeže nebylo smrtelnou ránou, která byla uzdravena. Ale pojďme se podívat, kdo v době největšího rozvoje začal prožívat vážnou krizi. Tak o tom píše publicista CASD Lyko: „V době imponujícího vzrůst se církev neobešla bez vnitřních bojů, které znamenaly pro mladé společenství vážné náboženské nebezpečí, které je mohly vyvést na scestí dogmatismu a církevnictví. V měřítku postupů díla uprostřed vyznavačů začaly vzrůstat pocity spokojenosti pýchy. Místo důvěřivé víry v zásluhy Krista zjevil se doktrinismus a legalismus. Zásada ospravedlnění z lásky skrze víru v Krista byla v církvi Adventistů vždy vyznávána, ačkoliv během času se začal na ni brát čím dál menší ohled a vystrkávaly se na přední místo otázky zákona. Byl to vysoce škodlivý stav věci. (Z. Lyko: církev Adventistů sedmého dne, s. 48-49)

Tato krize může být zrovna tak vztažena na Adventismus. Ona smrtelná rána. Ta rána byla vyléčená a vlastně čteme: „Avšak díky varování pocházející z poselství E.G.White byla krize včas rozpoznána a překonána. V roce 1888 se konala schůze Generální Konference v Minneapolisu, na které bylo učení o „ospravedlnění z víry v Krista“ znovu upevněno a vydáno. Dříve osvobozené duchovní moci ochránily církev před lhostejností a zajistily mu další postup. (Z. Lyko církev Adventistů s. 349) Zatím se znovu ukazuje, že pokud bych použil stejnou prapodivnou metodu „výkladu“, tak i Adventisté mohou splňovat předpovězenou povahu charakteristické šelmy.

Mnoho lidí si klade otázku, co znamená ono číslo 666 a podle toho se snaží identifikovat šelmu. Jak jsme již ale psali, musí souhlasit všechny identifikační znaky, které jsou v Bibli uvedené, a číslo 666 je pouze jedním ze znaků – číslo šelmy. Prostudujete-li si v uvedených článcích znaky šelmy z moře, zjistíte, že všechny sedí právě na Papežský systém.
„Když přijde zkouška, bude jasně ukázáno, co je znamením šelmy. Je to zachovávání neděle.“ 7BC 980.

EGW zdroj stránky CASD Brandýs/Neratovice
http://www.casd-brandys.cz/products/jsou-cipy-znamenim-selmy-666-nebo-jen-prostredkem-jeji-moci-/

Tuto charakteristickou vlastnost šelmy podobně jako i jiné vlastnosti šelmy mohu zrovna tak krkolomně heroizovat na adventismus. (Pro jistotu podotýkám, že toto snažení je trapné, ale jen na ukázku-kam to vede, když se dělají tyto hereze). Definice „vyznání Adventisty“ zní v anglickém jazyku: „cultus Adventista“. Římská hodnota písmen tohoto názvu se rovná 666. Podívejme se, zda to tak opravdu je:

C U L TU S A D VENT I STAE

100 5 50 _ 5 _ _ 500 5 _ _ _ 1_ _ _ _= 666

MIMO CÍRKEV NENÍ SPÁSY

Z nebe je nám dán mandát kázat věčné evangelium a Kristovu spravedlnost, směle hlásat pád Babylonského odpadlického náboženství a varovat svět, aby nepřijal znamení šelmy, ale místo toho, aby byl zapečetěn pečetí Božího věčného znamení autority – sedmým dnem sobotou.

……patříme do v nebi zrozeného adventního hnutí – patříme do církve Adventistů sedmého dne, Boží církve ostatků.

předseda CASD T.Wilson -Generální konference 2011

Vysvobození Adventistů sedmého dne v Hirošimě v roce 1945

Náhle zazněl obrovský výbuch atomové pumy, která byla použita k rychlému ukončení války. Silný orkán přeletěl přes nic netušící skupinku věřících, aniž by jim ublížil. Slabé zemětřesení, které následovalo, teprve všechny vzpamatovalo. Tento výbuch si vyžádal 100 000 obětí, ale Bůh své dítky ochránil.

zdroj portál Znamení času 2011 CASD

Neomylnost a uctívání papeže

Tvrzení Adventistů je úplně falešné. Papež nenosí oficiální znak „Zástupce Syna Božího“ (Vicarius Filii Dei), ale titul „Zástupce Krista“ (Vicarius Christii). Název Vicarius Filii Dei byl vymyšlen protivníky papeže. Tento znak se nenachází na žádném oficiálním papežském dokladu. Papežové neužívají takovou formuli.

Oproti tomu by se měli adventisté sami zamyslet nad formulací svého kréda:

Ke spisům své prorokyně :

The Gift of Prophecy 18

the ministry of Ellen. G. White. As the Lord’s messenger, her writings are a continuing and authoritative source of truth which

…..autoritativní a přetrvávající zdroj pravdy……

Uctívání pany Marie

…že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,« [Lk 1] Podivné, že na tento text se v adventismu nekáže.

Celý omyl kritiků mariánské úcty (nemyslím přehnaného zbožňování) tkví v tom, že nedokáží rozlišit, co je pocta a co Bohopocta, co je duleia co už latreia, co je poklona a co je klanění. V úctě máme mít všechny lidi, protože jsou Bohem stvořeni a milováni, zejména pak ty, kteří se přičlenili ke Kristu v jednom těle a předešli nás ve znamení víry.

Latreia – označuje chválu náležící jen Bohu.
Duleia – se užívá při uctívání Marie a svatých.

Pokud mají katolíci Marii v úctě, tak je to pro její Fiat.(Nikoliv auto), ale staň se. Fiat mihi secundum verbum tuum-ať se stane podle tvého slova. A v tom jí nesaháme často ani po kotníky.

Ještě Kalvín ustanovil za součást kalvínské bohoslužby modlitbu Zdrávas Maria, rovněž další reformátoři.

Oproti tomu by stálo za to se zamyslet nad vztahem CASD k osobě E.G.W a jejích výroků o sobě samé :

„Pravdy, jež mi byly předány jako poslu Páně, platí navěky…..“

-Lt 350, 1906 {PM 359.1}

„Tyto knihy obsahují čistou, nezkaženou, nezměnitelnou pravdu“

(Letter H-339, December 26, 1904, White Estate)

„Všechny tyto pravdy jsou učiněny nesmrtelnými v mých spisech. „

{8MR 319.320} Letter 50, 1-30-1906

O tom, jak je v adventismu E.G.White glorifikována a uctívána mluví fota sama za sebe .

Pronásledování světitelů soboty (nedělní zákony)

Šelma bude bojovat a pronásledovat svaté (Zj 13,7). Je dobře známou věcí, že papežství pronásledovalo a ničilo pečlivé a věrné křesťany. Odehrávalo se to v době temného středověku, zvláště v letech kontrolovaných touto mocí. Hodně dějepisců hovoří, že uprostřed doby velkého pronásledování zahynulo pro svou víru více než 50 miliónů lidí. Církev se domnívá, že tímto způsobem činí Bohu službu, že potlačuje kacířství, ale faktem zůstalo, že církev pronásledovala a ničila. Hodně současných katolíků potupuje toto pronásledování. Avšak papežství splnilo i tento bod. Hodně věcí mohou zastupovat doplňkové otázky, avšak zde bez jakékoli pochybnosti tvrdíme, že šelma ze Zj 13,1-8.18 je papežství. I tato moc má své znamení.

Divný je naproti tomu vzatý počet 50 miliónů lidí. Žádný odpovědný historik nic podobného nenapíše, když k tomu nemá postačitelné zdroje. A ty, které jsou, dovolují tvrdit, že trest smrti byl až tím posledním trestem, který inkvizice ukládala. To co vím, tak byly používány nejčastěji jiné tresty.

Co se týká pronásledování křesťanů, není snad křesťanský portál, kde by samotní členové adventismu nezačali napadat (pronásledovat)osobní víru katolíků. Za zmínku stojí i vydírání ze strany rodin, pomlouvání od kazatelů na všechny ty, kteří se rozhodli tuto organizaci opustit. Mohl bych zde popsat mnoho osudů v Českém prostředí, kde se po jejich zveřejnění, že už nemohou být členy pro své svědomí, začalo tahat na ně „špinavé prádlo.“ Díky tomuto mohou naplňovat poslední znak totožnosti šelmy.

Jestliže se snížíme na úroveň sekty, vždycky je to možné připsat komukoliv-cokoliv. Na tento způsob je možné přišít každému záplatu.

Až mě mrazí, jak arogantně prosazují „papežskou neděli“ i když nemají jediný biblický důvod, ani Boží pověření. My, kteří máme dostatek biblických důvodů pro sobotu, a máme také Boží pověření, mlčíme…

Mimochodem, včera jsem si náhodou přečetl následovné: „…Tak jako bylo obležení Jeruzaléma Římskými armádami židovským křesťanům signálem k útěku, tak bude přijetí ze strany našeho národa v prosazování výnosu „papežské sobotě“ (t. j. neděle) varováním pro nás. Pak bude čas k opuštění velkých měst, k přípravě na opuštění těch menších do odlehlých domovů na vzdálených místech mezi horami.:…“ 5T 464, 46

R.Uhrin- člen CASD

– Před kým nebo čím máme utíkat, kdo je tím nepřítelem? Katolíci? Armáda? Policie? Američani?

– Proč máme utéci? Abychom se někde skryli? V dnešní době družicové špionáže schopné snímat s přesností na centimetry zemský povrch ve dne i v noci, dokonce v infračervené oblasti spektra? Abychom si vypěstovali něco k jídlu, protože nám nikdo nic nedaruje? Opravdu dle předporozumění E.G.W. ,jsou všichni lidé žijící ve městech hříšnější? Jsem já na vesnici lepší ? viz.

„přednášky“Enochova vesnická základna- J. Pospíšilík,

J. Konečná, R. Uhrin Nenačovice 9. – 11. 3.2012

– Kam máme utíkat? Je k dispozici dost jeskyň a skalních slují, kam družice nevidí? Do jakých hor mají utéci obyvatelé Nizozemí? Kam obyvatelé z přelidněné Bangladéše?

– Kdo má utéci? Jen adventisté? Obyvatelé jakých měst? Měst nad sto tisíc obyvatel? Nad milion? Podle jakého klíče?

Plány Vatikánu

např. bod 6. – Poukázat na to, že spisy E.G.Whiteové jsou falešné

bod 10. Adventistům s. d. vysvětlit, že pokud se nesjednotí s katolíky a protestanty…budou považováni vinni za každé zlo a neštěstí, které přijde na zemi.

Zdroj: portál Znamení času CASD

Opravdu nemá adventismus sám problémy se sebou, že se musí neustále pouštět do útoků proti jinověrcům? To v Písmu neumí nalézt nic jiného a hezkého, než tvrzení pro paranoidní zprávy?

Volání po jednotě

Publikováno 8.8.2015 | Autor: Petr Mertlík

Gn11,1 Celá země byla jedné řeči a jedněch slov.
2. Jak táhli od východu, nalezli v šineárské zemi pláň a tam se usadili.
3. Řekli jeden druhému: Nuže, udělejme cihly a důkladně je vypalme. A měli cihlu místo kamene a asfalt měli místo malty.

A řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a uděláme si jméno, abychom se nerozptýlili po celém povrchu země.
5. Hospodin sestoupil, aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli.
6. Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat.
Nuže, sestupme a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého.
Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu země, a přestali stavět to město.
9. Proto nazvali jeho jméno Bábel, neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém povrchu země.

Gn 11:1 -9 Český studijní překlad

Popis vypravěče nás upozorňuje na zajímavá místa.

Verš 1. – Země byla jednotná v jiných překladech v řeči i činech nebo doslova jednoho rtu. Asi bude smutné vykládat tyto verše stylem, jak čtu, tak plácám (common sense), že se dohodli na jednom jazyku. Zde milovníky např. angličtiny zklamu. Tam asi stěží poselství pisatele ohneme. On popisuje jednomyslnost.

Hurá!!! Zvolají mnozí volající v dnešních dnech po jednotě. Hesla o seslání „deště v jednotě“ a agitační programové volání „100 dní modliteb“. Vždyť by to mohlo být pěkné ! Co je na tom špatného?

Jenže ve verši 2. vypravěč popisuje pátrání po Edenu v mezopotamské oblasti. Lidé nejsou spokojeni s tím co mají-a pátrají a šátrají. Hledají dveře do ráje. Opět to zní svatě a hezky. Ale oni proto zvolili vlamování se do Božích aktivit a to právě tím, co je nebezpečné. Náboženské horlení s vrcholem v nebi. Tolik zaštítěný fundamentalismus, který se neptá-on ví, kde je vrchol, kde je cíl a jak se k němu dostat.

Verš 3. a slůvko „nuže“, které jiní překládá jí jako „ do toho“ zní a vyjadřuje onu horlivost pro dílo, zapálenost, optimismus pro toto velké dílo. Kdo by se v tom davu dovolil zastavit a říct: „Lidi není to trapný?“ Kdo by se pod tlakem svatých kyjů dovolil přece brzdit Boží dílo?

Nikdo se neozval…ale to asi už známe. Vždyť vše pragmaticky funguje. Cihla k cihle. Stavba roste, lid má chléb a hry. Cítí se být nábožensky kompenzován. Je J E D N O T N Ý.

Problém je v tom, že toto vše je jaksi mimo Boží zájem, Jeho záměr a už vůbec silně neprospěšné pro lidi samotné. Ona svornost v jednotě je pěkně popisována v jednom citátu:I ďáblové jsou spojeni svorností zatracenců. J. Milton

Text samotný prozrazuje ono falešné podhoubí špatného náboženství. Výraz cihla (hebr.lebéná) má stejné označení, jako název měsíčního božstva, k jehož ctitelům patřil i Abrahámův rod. Je tam jasná obliba biblických pisatelů psát v narážkách.

Verš 4. Ukazuje, že výrazy „být Bohu co nejblíže“ znamenají vlastně mít Boha po ruce pro své odůvodnění, pro své plány. Zaštítit se Jím bez Něho. Tam kde člen pod tlakem zákonictví není schopen vše dodržovat-tam nevěří nejen už sám sobě, ale i v konečném důsledku nevěří už ani Bohu, že je Bohem sestupujícím. Proto se k němu musí prostavět na falešném lešení náboženských motivačních programů.

Verš 5. ukazuje na skrytý humor. Je to ironická polemika, které se často lidé sektářského uvažování bojí. I proto se často opakuje před členy, že “křesťan by neměl být ironický…“.

Hospodin sestoupil. Z vlastního rozhodnutí. Nepřivolalo Jej ani náboženské horlení, ani jednota, ani modlitební řetězce. Ani schémata časových přímek, kde se mu přikazuje, kdy a kam se má přesouvat. Sestoupil ve svém čase.

Verš 6. Nejde o to, že by si Hospodin dělal ochranu svých výsostních zájmů, ani o trest. Je to opatření k ochraně člověka,aby zůstal lidský. Toto by si svoji náboženskou horlivostí mohl přivodit. Tam kde si myslíme, že ať už jako církev, nebo jako jednotlivci, že si učiníme jméno, tam už v zárodku nastává rozklad,nedorozumění,zmatení a hlavně blábol. A věru, že těch blábolů je poslední dobou dost….

Cesta víry

Archiv autora: Petr Mertlík