Setkání přátel,proložené humorem,písní,hledáním a revizí víry.
Ať je video ukázkou, prodlouženou rukou a přáním všem čtenářům stránek do Nového roku.
přeje Petr Mertlík
Archiv autora: Petr Mertlík
Deset dnů….příručka pro vedoucího
Vyvěšuji v plném znění program církve A.S.D. na počátek roku 2017
Vyhlášený Generální konferencí,pod který se žel podepsalo i současné vedení církve v ČR.*
Dovolil jsem si zvýraznit některé pasáže,které by normálně uvažujícího člena měli trknout.Na místo toho,aby měli členové možnost se modlit za problémy na pracovišti,v rodinách,ve školách atd. ,jsou i nadále tlačeni do svatyně,aby se tak namísto radosti toho,že Kristus zemřel za všechny na kříži, klepali,že o jejich spasení není dostatečně „postaráno“ a Golgota byla nedostatečná.Nejen,že je to silně ne-křesťanské učení,ale i motivaci vinou a nenápadné upevňování si pozice vůdčího vlivu na členy je v textech silně viditelná.
Inu posuďte sami :
deset-dnu-modliteb_prirucka_vedouci_2017
———————————————————————————————————–
Styl švec Prťavec není řešení
Přesto že si vážím všech členů CASD a zejména těch progresivních , kteří se pokouší vést Don Quijotský boj v církvi, udivuje, mne kolik síly se musí pro onu pokrokovost vyvíjet a nakolik je to opravdu pokrokové.
A tak se ta malá skupinka snaží tvářit, že spisy E.G.W. neexistují , nebo alespoň hledají její citáty (vytržené z tvrdého moralistického kontextu), kde se snaží ukázat její „pokrokovost“.Věrně odebírají úkoly sobotní školy, aby je celé z gruntu přepracovali do lidské podoby a stráví nad tím hodně času, který by mohli věnovat Písmu napřímo.
Zbývá tak málo z věroučných bodů, kde není klička, zkratka, nebo úplné obcházení, jen proto, aby si trochu zachovali lidskou tvář.
Např. i v otázce učení o sobotě:
“Biblické zákony pro zachovávání soboty zahrnují všechno zde uvedené: neopouštět své místo, nepéci a nevařit, nedělat žádnou práci, nerozdělávat oheň, nenakupovat ani neprodávat, nenosit náklad či břemena, nezabývat se svými zájmy. Nařízení týkající se soboty byla určena k tomu, aby byla sobota svatou, aby byla dnem naplněným odpočinkem, aby byla zachovávána či slavena a aby ten, kdo ji zachovává, došel rozkoše v Hospodinu. Sobota měla být zachovávána důsledně od západu slunce v pátek do západu slunce v sobotu. Tresty za porušení sobotního zákona zahrnovaly usmrcení a vyloučení ze společenství smluvního lidu. Znovu se můžeme zeptat, jak by měl člověk zachovávat sobotu?
Mám stále mnoho přátel, kteří zůstávají členy Církve adventistů sedmého dne a nazývají se „osvobozenými zastánci soboty“ [Liberated Sabbath-keepers]. Pokračují v zachovávání soboty v tom smyslu, že navštěvují shromáždění v sobotu. Byli však „osvobozeni“ od toho, co nazývají „legalistické aspekty“ soboty. Cítí například svobodu jít v sobotu po shromáždění na jídlo do restaurace. Nemají problém se sobotním nakupování v supermarketu, jehož cílem je získat co potřebují (a ne jen v případě nouze), se sledováním televize, hraním her na PC či dokonce s prací v sobotu odpoledne.
Takové „osvobozené zachovávání soboty“ není vlastně vůbec žádným zachováváním soboty. Nelze tvrdit, že mám (údajně) požehnání ze soboty, pokud ignoruji pravidla pro její zachovávání. Pokud si tito lidé myslí, že je třeba sobotu sedmého dne stále i dnes zachovávat, měli by mít oprávněný strach, protože ve skutečnosti „osvobozené zachovávání soboty“ není nic jiného než sebeklam a porušování soboty.”
Dale Ratzlaff
Postavit ony úniky na pilířích neměnnosti církevního učení v hledání kliček, jak co obcházet (promiňte mi to slovo „šulit“) není zrovna řešení. Je to jen často směšný odskok z Půlnočního království do země krále Miroslava.
Proč se členové i církve bojí teologie
„Jistě, teologické studium může člověka o mnohé připravit. O nejrůznější přežvýkané závěry, předběžné jistoty a iluze. Také o hloupou a pyšnou výlučnost, se kterou máme tendenci se uzavírat do úzkých mantinelů sborových tradic a zvyklostí. Hlubší teologická práce je riskantní v tom, že nás dokáže vyvézt z konceptu, zbořit naše dosavadní stavby a konstrukce.
V tom ostatně nezapře svou pevnou vazbu na Boží slovo. To také člověku mnoho iluzí odebírá, aby uprostranilo zjevené pravdě – Pánu Ježíši Kristu. Proto je také teologie velmi nepohodlná pro církev, která touží po nekonfliktním chodu, po neměnném řádu a jistotách. Nic takového teologie nezaručuje. Je nástrojem permanentní reformace, stálého pohybu, kladení nových a znervózňujících otázek. Tedy všeho, co je pro zabydlenou a sebejistou církev nebezpečím.“
Jáchym Gondáš
„ Předmětem teologie je kritická reflexe vlastní zbožnosti a vlastních představ o Bohu i vší naší mluvy o něm.“
Jan Heller
„Teologie je racionální disciplína zprostředkující reflexi o Božím zjevení daném lidem, jež je věřícím člověkem lidskými prostředky zachyceno a formulováno v Bibli. Předmětem poznání teologie tedy není přímo Bůh, nýbrž to, co Bůh lidem zjevil, pravda, „kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu“2. Opírá se tedy o lidský rozum, zkušenost, ale také o Boží zjevení, tajemství lásky Boha k člověku. Teologie vykládá skutečnost z pozice jistoty víry v jednoho Boha, který je přítomen ve světě a zároveň ho nekonečně přesahuje, který dává světu a člověku jako základní úkol svobodu a autonomii a zároveň ho provází svou láskou, která umožňuje růst, odpuštění a uzdravení, která má perspektivu nekonečnosti a tím umožňuje smysluplnost každého bytí.“
Mireia Ryšková
Boží slovo nebo řeč náboženství ?
„Chce to více Božího slova“, volají v mnoha církvích s vidinou nápravy a změn. Myslí opravdu toto? Ano. Otvírání stránek bible se slovy: „Nepotřebujeme tu vaši těžkou teologii, historii atd. Chceme jen a jen ´čisté písmo´.“
Ó, jak to svatě zní s vůní doslovnosti výkladu (spíše čtení) textu, bez jakékoliv exegeze. Vyplynou z toho, jak jinak, heretická dogmata v učení daných církvích.Všichni se tak mohou vyjadřovat ke všemu, bez jakéhokoliv bližšího vhledu s podivnou vidinou toho, jak jsme si rovni.
Tak snadno může laik i kazatel za kazatelnou nabýt pocitu, že vše prohlédl v bagatelizování a zjednodušování a namísto Božího slova dochází pak na řeč náboženství. A protože pouze Boží slovo zasahuje do morku kostí, posluchači nejsou často zasaženi, tak se musí používat emotivních příběhů pod záštitou „moje zkušenost je…“ Kolik je jen nešťastných promluv od narychlo povolaných, myslících si, jak slouží Božímu dílu.
Pokud se toto používá v církvích po vícero generací, stádo zákonitě nábožensky zhloupne.Tak vzniká i postoj, že pokud nás něco ve víře přečnívá, je to ostré, složitější, určitě je za tím „ten zlý“.
Kdo chce zkusit s Bohem krok, musí se dát do pohybu. Bůh sám je kmitající se Pravda v nezměřitelné hloubce. Ne na mělčinách našeho přemílání vyprávění zpoza kazatelen, ohraných písniček, které, světe div se, vedou k tomu, že se svět vůbec nediví. Tomu už ti lidé zvenku opravdu nerozumí.
Nemáme právo se vlamovat do textů bible, aniž bychom používali klíč kulturní souvislosti, záměr autora, dobu vzniku. Tak, jen tak, Boží řeč co nejméně ohýbáme. (I když se určitě zkreslení nevyhneme).
Každému, kdo vstupuje do jakékoliv církve, by se mělo na rovinu říkat ne evangelium prosperity, ale pravdu o tom, že je uváděn do světa tajemství, překvapení a hloubky. Nehonit jen počty statistik pokřtěných, ale přiznat, že víra je spjatá s pochybností a ta může být hnacím motorem pro osobní, ale i církevní revizi už zajetého.
Že je to veliký On, kde i my, ošlehaní náboženští mazáci, jsme Jím často zaskočeni, protože se tak nějak nevejde do našich brožurek.
Nepohrdejme teologií – naukou o Bohu, možná se nám podaří přes řeč náboženství zaslechnout živé Boží slovo.
Neuvědomělé křesťanství
Mt 25:31 – 46
B21 „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy.
Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici.
Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.
Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě,byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘
Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘
Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly!
Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít.
Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘
Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.’Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Oblíbené místo některých církví, které rády bubnují apokalyptickými statěmi na city oveček, ženoucí je k větší motivaci do „evangelizačního zapojení“ k náboru dalších členů do svých řad .(1.)
Přitom příběh je úplně o něčem jiném. Naschvál jej Matouš až únavně polopaticky opakuje. Při tomto posledním soudu se totiž vůbec neřeší, kdo jakou měl pravdu, kdo jaké učení, kdo něco dodržoval, kdo do církve přivedl a pokřtil nejvíce lidí. A už vůbec se neřeší, která církev tedy neměla to správné učení a nedodržovala to či ono.
Jednoduše Pastýř dělí ovečky, které vůbec netuší, proč vlastně jsou na té dobré straně. Ani jedna z nich neřekne – to je dobře, že jsem něco dodržoval, misionařil a teď je to odměna. Prostě žádná náboženská kompenzace, ale neuvědomělé křesťanství. Pro mnohé i anonymní – protože Pastýř nezhodnocuje bonus pro ovce vpravo, příslušenství k církvi.
A tak namísto velkolepého řešení „drama věků“ se zde řeší obyčejné banality života, jako třeba to, kdo někomu dal kus chleba, nebo třeba aktuálně, jak až moc se nechali nesoudně zatáhnout do xenofobních černobílých, až nacistických frází vůči složitému problému uprchlíků. Prostě jak se chovali vůči lidem okolo – aniž by to prodali jako “svědectví“. Obyčejné sousedské či pracovní vztahy všedních dnů.
Pomoc druhým, která byla tak spontánní a neuvědomělá, že to ti dobří dávno zapomněli. Nedělali to pro církev, pro Boha, ale prostě tak. Co když o tom je křesťanství?
(1.) Např. v adventistické církvi je toto učení nosné – pro ukázku uvádím např. 3 zdroje stěžejních a aktuálních pilířů učení:
– Proto se na službu ve městech rozhodla zaměřit i církev adventistů. V mnoha oblastech se naší církvi v evangelizaci dařilo lépe v zemědělských oblastech, ale na misii ve velkých městech se zapomínalo. Pokud tedy chceme zvěstovat evangelium celému světu, musíme se zaměřit na velká města.
(CASD úkoly sobotní školy 2016/září, lekce 12., str. 81.)
– „Adventisté sedmého dne byli vysláni do světa jako strážní a nositelé světla. Bylo jim svěřeno poslední varování hynoucímu světu. Ozařuje je nádherné světlo Božího slova. Bůh jim svěřil nesmírně důležitý úkol – aby zvěstovali poselství prvního, druhého i třetího anděla. Žádný jiný úkol není tak důležitý. Proto nesmějí dovolit, aby jejich pozornost upoutalo cokoliv jiného.“
(E.G.White (9T 19))
– Věřící, kteří se pevně přidrží Spasitele a nenechají si vzít pravdy, které obsahuje poselství tří andělů, si uvědomí svoji odpovědnost a budou předávat toto poselství druhým.
(Modlitební přednášky Advent 2015, str. 8. Ted N. C. Wilson, předseda Generální konference CASD)
Bůh do domu-host do domu
Gn 18:1 – 8. ČSP
I ukázal se mu Hospodin u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku, jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka.
Nechám přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy, a odpočiňte si pod stromem. Vezmu trochu jídla, abyste se posilnili. Potom půjdete dál. Vždyť proto procházíte kolem svého otroka! Řekli: Udělej, jak jsi řekl.
Abraham pospíchal do stanu k Sáře a řekl: Rychle zadělej tři míry jemné mouky a udělej podpopelné chleby.
A Abraham běžel k dobytku, vzal jemné a hezké tele a dal ho mládenci, aby ho rychle připravil. Potom vzal máslo, mléko a tele, které připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.
V parném poledním horku sedí muž stařeckého vzezření a s pohledem jakoby upřeným do minulosti přestává vnímat realitu kolem sebe. Vzpomínky. Ach ano, jen ty vzpomínky se tlačí na povrch všedních dnů.
Vzpomíná na svá pevná přímočará rozhodnutí jít za Bohem. Vzpomíná na prožitky protkané přítomností Božího hlasu. Ale jakoby i jemu se možná protiví stokrát zmiňovaná věta: “To za nás…..“. Najednou nelze žít z minulosti.
Kde jsou ty chvíle, kdy dennodenně očekával naplnění Božího slibu narození dědice. A teď mu tahle věta zní jako ironie nebe. Není hloupý, aby si nespočítal na prstech ruky a všech životních zkušeností, že i lidské tělo je vázáno zákonem stvoření a při pohledu na sebe i na Sáru… ví své. Oba vědí, jak píše verš 11., že jsou sešlí věkem.
Tolik prošlých dnů, tolik modliteb a ani dnes nekrátí nudu ve stínu stanu, ale bojuje. O vlastní víru v Boha.
Ano, veliký muž víry – aktivní, horlivý, nyní sedí u vchodu svého stanu a jakoby rezignuje. Možná ztratil své nové otázky, odpovědi. Důvod, proč dělat to, či ono.
Možná jsme to taky zažili. Dny, kdy není síla na nic, jen rezignovaně sedět a koukat (promiňte výraz) jakoby do blba. Snad stokrát to vypadalo na to, že Bůh by už měl uvést něco v pohyb, že by měl uvést něco v průvan a zatím je jen veliké horko života, v kterém se bolestivě hledá Boží vůle.
A není náhoda, že stanuje na místě, kde před časem postavil Hospodinu oltář (GN13,18), jakoby chtěl vzkřísit minulost.
Dnes už nevymyslí žádnou zkratku, tak jako dřív s lhaním ohledně Sáry, už neprodá „svou promodlenou zkušenost“(1.). Oba jsou otupeni čekáním.Pán Bůh přichází vždy tak nějak z jiné strany, jinak než v našem čase.
Nikde v textu není zmínka o tom, že jej navštívili Boží poslové proto, že provedl nějaký náboženský úkon, že něco delší dobu dodržoval nebo proto, že držel půst a modlitební týden. Právě ono Boží navštívení je nejsilnější ve chvíli, kdy nám selhávají naše zaručené náboženské fígle, kdy se odevzdáme Bohu do rukou.
V textu dále čteme záhadné místo, které vyvolává spousty otázek.(2.)
Jak z navštívení tří mužů poznal Abraham, že jsou od Hospodina?
Že by podle toho, že se muži náhle zjevili?
Nebo že v tom vedru bylo nemožné pro normálního člověka cestovat?
Na to se jednou zeptáme. Každopádně původní text dává vytušit symbol božské trojice ve verši 10,13,15, když mluví v jednotném čísle. A co víc, že člověk nemůže Boha pochopit jinak, než ve své lidské rovině. Proto je Bůh Bohem, že často přistupuje na naše pravidla hry, abychom Jej lépe pochopili. V Abrahamově případě je to hostina. A je to hostina ne ledajaká.(3.)Chleba z 3 měr mouky.(4.)Šlo tedy o chleby z 36 litrů.
Navíc po upečení telete bylo potřeba maso patrně v tom vedru zkonzumovat.
Abrahám neškudlí na Pánu Bohu. Do setkání s Bohem investuje vše nejlepší co má.
Pán Bůh co se milosti a zaslíbení týká rozhodně na Abrahamovi neškudlí.
(1.) Třeba v sobotní škole.
(2.) Např. v knize Drama věků autorka ve svém vidění tento děj jakoby přeskočí.
(3.) Zklamal by složením hostiny příznivce zdravé výživy.
(4.) 1 míra= 12 litrů
Blízko(st) (v)nás
Drobné toulky tento týden z dovolené.
Amplion Pána Boha
Zaujala mne zpráva:Známý spisovatel Michal Viewegh autor např. známého románu Báječná léta pod psa prodělal náročnou operaci prasklé aorty, při které musel být mozek na chvíli odpojený od přívodu krve, a proto na několika místech bílé mozkové kůry odumřela tkáň.
Lékaři se pokoušeli mozek „resetovat“ a zdá se to být mnohem lepší. Každopádně je zajímavé, jak sám Viewegh popisuje, co mu to v počátcích způsobilo. Cítil se být povolán Bohem. Vykládal o tom kolem sebe, že musí vést zástupy a mluvil o dalších pseudokřesťanských vizích.(1.)
M.Viweghovi určitě přeji brzké uzdravení.
Znovu se ukazuje složitost fungování mozkové kůry, jak málo stačí k vytvoření rádoby chorobných proroků, velkých vizí, samozvaných amplionů Pána Boha (2.)
Jen pro Boha Vás prosím (a to se snad nerouhám)nedávejte jim do ruky tužku, nebo sekretářku!!!
- Magazín Dnes č. 15 8.
- Shermer- Věřící mozek: Od duchů a bohů k politice a spikleneckým teoriím:“Je-li součinnost obou hemisfér narušena, levá si vykládá činnost pravé, jako vnější hlas.“
Svědomí
Napsala mi jedna žena .Členka,která již delší dobu zhodnocuje učení CASD , svůj vnitřní postoj a svědomí.Rozhodla se vystoupit. Má samozřejmě strach.Může vše odvolat,dělat,že nic,hrát tu hru dál….Neudělala to.
Jen mne napadá,že je dobře ,že to tak v historii neudělali někteří.
Např.Milada Horáková – text mluví za vše