Pohodové setkání přátel,kde se prožilo Narychlo zpomalení od práce,starostí a problémů. Zavzpomínat si,zasmát se,ale i zamyslet….alespoň na chvíli…..
Archiv autora: Petr Mertlík
Stádovitost
Když se porušuje Zákon
Mk 5:24 – 34
ČSP …. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.
A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.
Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.
Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.
Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“
A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“
Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“
Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“
Příběh jakoby mimoděk v komponovaný do pasáže v bibli a lehce přehlédnutelný.Vyprávění, která Matouš na rozdíl od jindy stručného Marka krátí. A to je škoda. Zdroj příběhu v evangeliu Marka, odkud nejspíše čerpal i Matouš, se soustřeďuje na obšírný popis toho, jaké všechny možnosti žena vyzkoušela. A jak dlouho. Co vše na to vynaložila.
Psychologové často přiřazují ono krvácení k psychosomatickým nemocem, kde vlastně tělo prozrazuje něco, o čem člověk už nechce mluvit, co vytěsňuje. A tato žena je zraněná přímo v jádru své ženskosti. Nejen, že to musí být nepříjemné, bolestivé, oslabující, ale i trapné pro její sexuální oblast. Prostě šmitec s jakýmkoliv vztahem blízkosti, a co nejhůř, podle Zákona i odsun z jakéhokoliv prožívání náboženského společenství. Je rituálně nečistá.(1.) Nesmí se zúčastnit bohoslužby, aby nabrala povzbuzení, a v tehdejší době jí nikdo nedonese mp3 nahrávku kázání.
Nikdo se jí nesmí dotknout, natož dotknout se jejího srdce…..I proto Marek popisuje – nerezignovala, nevzdala to 12 let, vyzkoušela všechny rady, léčitele, lékaře, šamany, babské rady a teď ví, že jí zbývá jediné a přitom vše. Víra.
Musí do toho jít na 100%, protože jestli i toto nevyjde, tak nejen, že namočí Ježíše do rituální nečistoty, nejen, že riskuje, že se veřejně ztrapní, ale i to, že se její intimní problém bude (promiňte mi to slovo) rozmazávat veřejně.
Nejedná se o nějakou magickou víru, kdy se z Ježíše stává talisman pro štěstíčko. Vždyť se nikde přesně nedozvíme, jak vnímá Ježíšovo božství. Jde o víru ve spojení s odvahou. Měla velkou víru, že dotek bude působit opačně – očistně pro ni. I proto se jej dotkne anonymně zezadu. A zde opět typické pro Markův popis, který se s ničím nemazlí….používá slovo a hned. Nejen, že udává posluchačům rychlost dění , ale především jim oznamuje, že právě ta velká víra láme okamžiky. Je to ona minuta lotra na kříži, která rozhoduje o věčnosti.
Ježíš si ji vyvolává jménem. Nechce nechat rovinu víry v neosobní anonymitě. Nechce prožívání nechat v neosobnosti. Žena předstoupí a na veřejnost se vyklopí celá pravda.
Není spásný a léčící onen dotyk, ale čin víry prolomit Zákon. Neudělala nic proto, že by přitakala rozumovým naukám a „pravdám víry“. Byla „nepraktikující“.
A to je právě to, o co Markovi a zejména Ježíši jde. Ježíš je pro záchranu člověka ochoten přestoupit (podotýkám, že do chvíle kříže je stále platný a závazný Zákon), stát se nečistým, hříšným jen proto, aby ženě, ale i nám, kteří jsme často v životě vydali taky takřka celé jmění za prolezlé slepé uličky, řekl prostou větu: Víra zprostředkuje spásu a spása je dar – ne odměna.
(1.) 3Moj 15,25-27
.
Tenká hranice mezi bláznovstvím a proroctvím
Kamarád mi poslal zajímavý článek.
Viz.příloha
Doporučuji dokument otevřít a natočit.
Jaro
Tak je tu jaro,z kterého jsem se snažil vložit trochu nálady do v textu a melodie písničky:
Schvalovaný incest?
Gn 19:30 – 38
B21P Lot potom z Coaru odešel a bydlel se svými dvěma dcerami v horách, neboť se bál bydlet v Coaru. Bydlel tedy se svými dvěma dcerami v jeskyni. Prvorozená jednou řekla té mladší: „Náš otec je starý a v celém kraji není nikdo,s kým bychom mohly otěhotnět běžným způsobem.Pojďme, opijme svého otce vínem a spěme s ním, abychom zachovaly símě našeho otce.“
A tak té noci opily svého otce vínem. Prvorozená šla spát se svým otcem, který nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Druhého dne pak prvorozená řekla té mladší: „Hle, včera v noci jsem spala se svým otcem. Opijme ho vínem také dnešní noc. Potom jdi a spi s ním, abychom zachovaly símě svého otce.“
I té noci tedy opily svého otce vínem. Ta mladší s ním šla spát, on však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala.
Tak obě Lotovy dcery otěhotněly ze svého otce.
Prvorozená pak porodila syna a dala mu jméno Moáb, Z otce vzešlý. Ten je otcem Moábských až do dnešního dne.
I ta mladší porodila syna a dala mu jméno Ben-amí, Syn mého příbuzného. Ten je otcem Amonců až do dnešního dne.
Vypravěčem syrově popsaný příběh vůbec nezakrývá, ale ani nijak nehodnotí provedený incest v rodině. Už vůbec jej nelze hodnotit očima dnešní evropské morálky (1.) a vyvodit z toho moralistické kázání, že tato hanba se prostě nedělá. Šlo a jde o mnohem více.
Hebr. text prozrazuje, že incest není důsledkem špatné morálky a sexuchtivosti zkažených dcer, ale je to promyšlený náboženský úkon. Je to náboženství naruby. Náboženství zoufalství.
Ke čtenáři té doby nešla zpráva o tom, že se odehrála ostuda v rodině. Příbuzenské sňatky byly na denním pořádku. I proto byl později před tím Izrael varován, ne coby neznalý (Lv18,5.7;Lv19,29).
Lot měl odejít do útočného města Coaru, spoléhat se na Boží zaslíbení, že se mu nic zlého nestane. Namísto toho zalézá do jeskyně. Všimněte si, jak symbol jeskyně v biblické mluvě vždy naznačuje vstup do podsvětí, záhrobí. Jeskyně byly často místem pohřebišť a rituálů. Tam se málokdy odehrálo něco dobrého. Lot měl hledat útočiště, na místo toho hledá úkryt (např. Iz 2,19).
Prvorozená dcera promluví. Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ježto by všel k nám podlé obyčeje vší země. (BKR). Výrok mnohým vykladačům silně připomíná pozůstatek starého mýtu o vzniku člověka.
Člověk na útěku v kličkování před Bohem a zalezlý do jeskyní svých psychopocitů často provádí iracionální věci. Nabízí se možnost, že si snad myslela, že po zkáze nezůstal jediný chlap na zemi, nebo druhá varianta, že pokud zůstal, tak si jich vzhledem k celé minulosti ani nevšimne, a rod jako takový vyhyne.
Opět, tak jako pramáti Eva, chce obejít Hospodina a opět přes určitý kult plodnosti (tentokrát dublovaný) si sama se sestrou navozuje zkratku, jak řídit dějiny, brát je do svých rukou a ještě to nazývat „náboženskou zkušeností“, že se s tím v podobě jmen chlapců ještě chlubí.
Kolik jen takových „zkušeností“ máme, kdy se jedná ve sborech, v kostelích o incestové zkratky emotivních zážitků, které nemají vůbec nic společného s Pánem Bohem?
Pokolení, které z tohoto „výborného nápadu“ vzniklo (Moábci a Amónovci) byla známa svými otřesnými kultickými rituály, které prodlužovaly incest, krvesmilstva a sexuální praktiky do nebetyčných pozic. Pro čtenáře byly a jsou symbolem nepřátelství Izraele a vzpoury proti Hospodinu. Právě oni samotní poškozovali Abrahámův rod nejčastěji a problémy se vlečou až dodnes.(2.)
Bible, na rozdíl od mnoha fundamentalistů, nemoralizuje, ale demaskuje. Jen popíše, kam příběh vede. Závěr, ať si udělá čtenář sám.
Dcerám opravdu nešlo o nějaké sexuální povyražení. Jednaly velice pragmaticky.
Řekly si: “Na co bylo zachránění ze Sodomy, když jako rod pomřeme.“ Neuměly a nechtěly čekat na Hospodina. Je to klasická ukázka toho, jak pragmatismus v mnoha církvích nahrazuje víru. Člověk bez víry, Boha, naděje často bere věci do svých rukou a nese si plody svého jednání, které pak ještě drze nábožensky prodává,nebo vyčítá nebesům.Ty přitom dělají vše proto,aby člověk byl dopředu byť i v šokujícím příběhu vytržen z letargie a varován.
_________________________________________________________________________
(1.) Natož to vůbec hodnotit z opsaných výroků puritánské Ameriky 19. století ve spisech E.G.Whiteové
(2.) O to více nabývá na hodnotě příběh o ženě Rut Moábské, který ukazuje, že Bůh počítá s každým,kdo přijímá Milosrdenství.
Hltači konspirací
Tam, kde chybí živé Boží slovo, není ani tak problém v nevíře, ale v tom, že je člověk schopen pak věřit čemukoliv. Členové převážně evangelikálních fundamentálních proudů amerického protestantismu jsou na toto velice chytlaví.
Není toho ušetřen ani adventismus. Ba, co víc. Vždyť historicky byl a je postaven na démonizaci okolí, černobílém vidění světa. Přináší tak členům jakýsi falešný pocit jistoty a orientace. Definice nepřítele byla vždy hnací motor, který uváděl a znovu uvádí členy do pohybu (jak se koneckonců znovu ukázalo při návštěvě a promluvách konspirátora a fabulátora W. Veitha). Ale neschopnost žít bez nepřítele nelze svést pouze na tuto jednu osobu. Adventismus v učení, ve spisech zakladatelky, v hlavních představitelích, ale i v místních sborových koloritech je opravdu houbou pro konspirační teorie.
Z mnoha konspirací jich jmenujme alespoň pár, abychom si na nich ukázali absurditu šířeného.
– Snad nejznámější je problém 11. září. Kolik mi jen členů přeposílalo „zaručené důkazy“, jak si teroristický útok provedli Američané sami. Jsem unavený z toho to nějak vyvracet. Snad jen na zváženou výsek z jedné zajímavé přednášky, kde to krásně po česku odborník z praxe komentuje:
– Vzpomeňme i na volbu prezidenta, kde opět kolovaly „zaručené zprávy“ na kandidáta K. Schwarzenberga. A to hojně od členů CASD – protože je vyznáním římskokatolik, nehodil se do krámu,
a tak členové v mém okolí volili raději ateistu Zemana. (Doufám, že jim něco došlo po letech…) Zdůvodnění: Schwarzenberg byl přece účastník zednářských lóží a spolků, vyvolenec tajné světové korporace Bildeberg, která jej předurčila vládnout české zemi. Čas od této konspirace uplynul, nic se nepotvrdilo, ani nenaplnilo… a ovoce chování současného prezidenta sklízíme.
– Další kauzou ze šířených konspirací na webech adventistů a, podotýkám, i na oficiálních světových, zaštítěných logem a chráněnou značkou CASD, jsou zaručené informace o jezuitských spiknutích a řádech, kteří se netěší na nic jiného, než jak ovládnout zemi a pronásledovat adventisty.
Nic v tom nepomůže, ani statistika současné jezuitské základny 20 000 členů, kteří se věnují převážně misii, pastoraci, vědě a vzdělávání. Prosím, v tomto počtu (dle adventistů) ovládají i islám, hinduismus atd., atd. Pokud se v Čechách někdo z vedení církve členům znelíbí, je ihned označován za tajného jezuitu nasazeného rozvrátit ostatek. (Viz zrušené příspěvky na facebooku předsedy církve od členů ve velkém počtu). Určitě má tento řád i temné stíny ve své historii jezuitské misie v Čechách a podíl na pronásledování nekatolíků, na který nelze ale pohlížet zjednodušeným pohledem Jiráskova Temna.
Nic nepomůže k vyvrácení konspiračních spisů o jezuitech, ani to, že historicky jezuité nikdy neměli v režii inkvizici, jejich zakladatel byl dokonce inkvizicí vyslýchán a jeden z jejich členů, Frederich von Spee, se zasloužil o konec honů na čarodějnice.
Na rozdíl od adventismu, jezuité nikdy nebyli nepřátelé pokroku, vždy se vzdělávali a měli zájem o vědu a z jejich řad vzešlo mnoho učenců, kteří pomohli v rozvoji lidstva.
Když např. v Praze propukl mor roku 1680 a zemřelo 32 000 lidí, byli to právě i jezuité, kteří umírali při pomoci nemocných, kterých se ujali.
A tak jsem chtěl jen nabídnout jiný pohled, abychom dříve, než si vytvoříme imaginární nepřátele, zvážili, jestli nejsme nepřáteli sami sobě, jestli nejsme namísto spatření úlohy sebe samých ve společnosti pouhými hltači konspirací.
Odvrácená strana adventismu
Po zatím stále fungujících necenzurovaných stránkách
Je na světě další nový web
Autor, sám bývalý adventista a student teologického semináře CASD zhodnocuje učení církve zajímavým postřehem jemu vlastním,aniž by se chtěl dotýkat osobní víry jednotlivců.
Toto vše se znalostí angl. jazyka,historie církve, ale i samotných spisů E.G.Whiteové posazuje do rámce, který hledajícím lidem ukazuje, že není prostřední cesta v adventismu, když samotné jádro učení je postaveno na velice chybných výkladech, které se míjí s biblí, historií a lidskou podstatou.
Pasu se na zlu?
ČSP Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům.
ČSP Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli.
ČSP Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl,
ČSP řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků.
Již jsem se pokusil dotknout výkladu předchozích veršů
http://www.cestaviry.cz/?p=1078,
tak se pokusím postoupit v příběhu vypravěče o kousek dál.
Chám viděl nahotu. Někteří to překládají jako spatřil hanbu. Nejde o to, že spatřil ohanbí, ale hanbu. Druh hanby – onu nahotu před Bohem – jsem se již pokoušel v předchozím článku přiblížit.
Nás by ale měl především zajímat objekt Cháma, jakožto typizace lidstva.
Nikde nečteme, že Noe usnul, ale že procitl z opojení. To, že se obnažil, hodně vypovídá o orgiastice kenaanských kultů.
Pokud zde mnozí vykladači viděli morálku a zcela opomíjeli hlubší důvody, které byly náboženské, tak zbytečně postavili Pána Boha za puritána, který surově trestá syna jen za to, že zahlédl otce bez šatů.
Někteří teologové spatřují ve vidění hanby pohlavní styk, (v. 24 když se Noe dozvěděl, co mu provedl) jiní (kterých je zřejmě více) v tom spatřují pozorování, pasení se na špatnosti.
Ať už to bylo jakkoliv, hlavní myšlenka se týká shození, degradování druhého člověka. Sešlapání pod sebe. Jakékoli popření lidské důstojnosti. Touha se dostat nad něj. To bylo to špatné od Cháma. To se děje i dnes. V rodinách, ve škole, na pracovišti. V tom je příběh aktuální.
Systém společnosti k tomu lidi silně vede a v mnohých pracovních firmách je struktura a určitá „funkčnost“ na tom, žel, postavená.
Chám si chtěl zajistit požehnání, které bylo na jeho otci, způsobem zvráceným. Ale nikterak neznámým pro Kenaan. Chce do toho zatáhnout i své bratry. Nejde mu o to, aby se pochlubil nějakou svoji nemravností, ale zřejmě se z toho musel vyvozovat nějaký právní nárok, že je nadřazen svému otci. Že už nemá do ničeho mluvit a otázky dědictví, prvorozenství, požehnání si nárokuje jen on sám. Možná se cítil být na vrcholu, ale byla v tom jeho prokletost, kterou Noe zpečetil slovy. To bylo to, co z něj udělalo mrzáka víry a otroka svého myšlení. Nebyla to dopředu předepsaná krutá kletba od Hospodina, ale jeho vlastní nasměrování. Nasměrování typu lidí, kteří se doslova pasou na zlu a zneužívají systému.
Jsme v roli Cháma nebo budeme těmi, kteří viny napravují, smiřují a zakrývají k nápravě?
Velikonoční
Neděle vzkříšení
Andělé v úctě před svým Pánem
spěchali odvalit z hrobu kámen
když smrt byla tenkrát pokořena
zatím ne navždy poražena
však příslib té porážky již nám dal
když nedělního rána z mrtvých vstal
dle dávného zaslíbení Ten obětovaný
co navždy si nás vyryl do dlaní
a napořád pro nás má horoucí srdce
Jeho láska nikdy není po záruce
to jen my někdy aniž jsme v právu
v pýše a marnosti zvedáme hlavu
a vzpíráme se ve své slabosti proti nebi
a netušíme jak snadné je nikdy nebýt
když pohrdáme obětí Beránka troufale
je lépe počítat se mezi bědné a zoufalé
kteří po pomoci a naději touží
než skončit jako všichni co se bouří
v nebytí jednou – navždy a napořád
až Vítězný Beránek nastolí svůj řád….
Beránek
Beránek v nejrůznějších podobách
je světlem v našich černých tmách
dodává odvahu na cestě údolím
ochotný zůstat i když bolest přebolí
nevnucuje se ani nikoho nenutí
neříká že není jiného vyhnutí
přichází do života jako dar
příležitost jakých není pár
v čem spočívá opravdová naděje
kdy slza opravdové lítosti se zachvěje
než skane na konečcích řas?
Jen dnes je možná ten pravý čas
zítra už přece být nemusí
příležitost pro další pokusy
přiznat si bezmoc smýt vlastní vinu
jinak než díky oběti dané v Božím Synu….
Beránek nepoznaný
Chodil světem nepoznán sám Bůh
dýchal s lidmi ztracenými stejný vzduch
a oni ho odmítali
zajali a bičovali
po nesmyslném soudu
na kříži vnucovali houbu
aby omámili tělo a způsobenou bolest
jenže On to všechno musel unést
trpět trpělivě bez hlesu a němě
zasít nové semeno do neúrodné země
aby naděje vykvetla třetího dne pravá
po Narození a Smrti je Vzkříšení ta zpráva
kterou slyšet potřebují bohatí i mocní
stejně jako chudí a ztrápení nemocní
i sebevědomí lidé bez svědomí
a nejvíce ze všech snad právě i my….
Beránek Boží snímá hříchy světa dál
a svět se v kole točí – konec ještě nenastal….
© Hanka Ščigelová
(Pomezí 25.3.2016)