Nějak je přeVeithováno , (nebo přeWhiteováno)

Určitě čtenářům stránek, členům CASD, neunikla zpráva, že naši vlast někdo navštíví s přednáškami. Řečník Walter Veith. Už jen po přečtení názvu přednášek mi šel mráz po zádech.

Pokud je hnacím motorem v CASD konspirace a lidi baví „vzrůšo“ a ne poctivé hledání Božího záměru-určitě to od této osoby dostanou.Nicméně nemyslím si,že útočení,xenofobie a antisemitismus je zrovna ono „trojandělské poselství“.

super 061
Také by stálo za to porovnat výroky W.Veitha o posledním papeži, který z adventismem zatočí, ale ejhle…on už není papežem.
Obdivuji jeho „překabátění“ z hlavního útoku na katolické spoluvěřící i na problém islámu. Tam se musel hodně zapotit,neb zdroje od EGW mlčí. Opravdu tento Däniken adventismu ztratil již před lety mezi odborníky, teology, historiky, archeology svůj kredit.
Je sice záslužné, že už konečně někdo reagoval na lži W.Veitha
http://mpavlik.casd.cz/wp-content/uploa … CLOVEK.pdf ale je tak trochu pozdě a hlavně 58 zvedlých palců na facebooku je opravdu málo oproti většině.
Když už ani toto nepomůže-schválně pozorujte,jaké ovoce nosí lidé na jeho „poselství“ napojení, jaké fundamentalistické zlo to dělá ve sborech.
Domnívám se že ani nepomůže distanc od některých členů ČS CASD a prohlášení, že CASD Amazing, která toto vše financuje nemá nic společného z CASD. Vždy tato společnost v církvi využívala prezentaci ofic.webů církve, sborů a čestného zastoupení na GK.
Přiznejme si to. Tato společnost a W.Veith „pouze věrně“prezentují a produkují to co EGW nastolila a to je ten průšvih.
Koneckonců i jednu z jejich nejtrapnějších knížek, vůdčí lidé z GK a okolí svými recenzemi svého času pochválili (str-7-10.)
http://www.znamenicasu.cz/files/19-25-p … promis.pdf

( Po zveřejnění odkazu byl odkaz lidmi monitorujícími stránky, smazán,tak přikládám obsah do přílohy.)

plizivy_kompromis

Kdo se bude zpětně ptát po nenaplnění výroků na rok 2017? Tak jako v jeho „proroctvích“ v předchozích letech ? Nikdo.

  Pokus démonizovat společnost za každou cenu,vyvolávat znovu a znovu psychózu ohrožení, určitě semkne řady a zpevní hradby adventismu, ale Pán Bůh staví mosty. A o tom je evangelium.

Když skřípe 22.říjen 1844

Náboženská seskupení se na svých cestách dostávají do podobných situací jako Job, tedy do situací rozporuplných, vypjatých a vyžadujících odpověď. Pokud jsou i ve společenství čestní členové, revidující svoji víru, tak tyto odpovědi, ale i také vyžadují. Tato potřeba odpovědi nutí některá společenství přehodnotit kontroverzní postoj, vyhodnotit jej jako chybný a vykročit novým směrem. Existují však i jiná řešení těchto situací. Jsou unikátní tím, že nevedou k přehodnocení stanovisek a výběru některé ze sporných variant, ale rozporné elementy jsou náboženstvím, někdy velmi sofistikovaně, uvedeny do určitého stavu souladu.

Snad i podle hesla pana Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat- se historicky postupuje např. i v otázce roku 1844. Nejedná se o dobu založení Králové Hradeckého pivovaru, ale o poměrně nosný bod učení adventistů.

1844

Součástí některých náboženských nauk jsou eschatologická učení o posledních událostech světa. Členové takových společenství věří, že jsou zasvěceni do tajemství, která většinou mají velkou existenciální důležitost (čas konce světa, příchodu Mesiáše apod.). Z toho důvodu jsou eschatologická očekávání obrovskou hybnou silou a tvoří často fundament víry, identity a prosperity daného společenství.

Některá očekávání směřovaná do nedaleké budoucnosti měla ve své době velký mobilizační účinek, napomohla k velkému náboru členů, k navýšení kapitálu a vytvoření veliké základny. Ale zároveň bylo brzy umožněno prověřit jejich pravdivost. Zdálo by se logické, že v případě jejich nenaplnění (rozporu s realitou) budou tato učení vyhodnocena jako chybná, bude následovat zánik hnutí, které je doprovázelo, popř. změna identity náboženské společnosti.

 

P.Remeš(1.) uvádí, že nenaplněná proroctví mohou být tímto způsobem řešena: „Historie dokazuje, že existují v podstatě tři možnosti. Buď se připustí, že vypočítané datum nebylo správné, a vyvodí se z toho ponaučení, že taková data není možné určovat. To je nejméně častý případ. Nebo se prohlásí, že co do počtu let byl výpočet správný, ale chybný byl výchozí bod, od něhož se výpočet odvíjel. Stanoví se nový výchozí bod a čeká se, zda takto opravený výpočet povede ke správnému datu. Případně se prohlásí, že správný byl výpočet i výchozí bod dějin, ale chybný byl výklad události, k níž se vztahoval.

Tento proces je podobný opravě imaginárního stroje (oficiální učení), jehož součást začala dřít a skřípat (rozporný element) a stroj je vystaven riziku, že se zadře (oficiální doktrína se zhroutí). Nabízí se některou ze součástek vyměnit za jinou, (přehodnotit normu, postoj) ale údržbář (náboženské autority, myslitel, členové) chce součástku zachovat, protože je původní (ochrana původního učení, platnosti původního textu apod.). Proto je potřeba vynalézt novou součástku, vhodnou redukci, nebo mazivo, které skřípající segmenty vhodně sladí. Tak se vymyslí navzdory onomu biblickému zvolání na kříži: Dokonáno jest složité schéma usazujícího Pána Boha do lineárních příček časovosti, stěhujícího se v nebi a udržující členy v napjatosti o jejich spasení.

Evangelism3

Např. v dějinách náboženství se ukazuje, že potřeba ochrany a zachování náboženských postojů může být tak silná, až dosáhne snahy eliminovat jakýkoliv vznikající rozpor „i za cenu lidských životů“. V adventismu to funguje tím způsobem, že se obětují nadějní studenti teologického semináře, čestní aktivní členové, nebo i vzdělané kapacity.(2.)

Úprava rozporů tímto způsobem může provázet náboženský extremismus a fundamentalismus (odmítnutí pokroku, poznatků vědy, všeho co se dostává s daným náboženstvím do rozporu, podřízení politiky a legislativy náboženským normám apod.).

A tak 22. října je jediné jisté, že se připomíná den Balbutiků-lidí bojující s koktavostí.

Přeji adventismu, aby i v této oblasti nezadrhával…

————————————————————————————————————–

(1.) MUDr. Mgr. Prokop Remeš (* 12. dubna 1952Praha) je český lékařgynekologpsychoterapeut a religionista specializující se na sekty a nové náboženské směry a zakládajícím členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.

(2.) Viz.poměrně početný odchod kazatelů a inteligence z celosvětové organizace ASD v 80 létech 20. stol.

Kritika náboženství

Kritici náboženství dostávají nahrávky na smeč přímo od samotných křesťanů.

Uveďme k zamyšlení, alespoň pár kritizovaných bodů:

  1. To, jaké náboženství dnes kdo vyznává, je z velké procentuální většiny otázka nikoliv nazírání a objevování nějaké skryté pravdy, nýbrž otázka čistě geografická. Pokud se narodíte v Saúdské Arábii či v Indonésii, existuje velká pravděpodobnost, že budete muslimové. Pokud se narodíte v USA či v Brazílii, budete s vysokou pravděpodobností křesťané. V Indii či v Nepálu pak můžete počítat s hinduismem, a tak podobně. Ve světě existuje velké množství lidí, kteří pravdy svého náboženství berou smrtelně vážně a přitom si neuvědomují, že premisou pro všechny jejich absolutní pravdy je „pouhá“ geografie.

Opravdu jsme si jistí, že tam kde jsme, ve společenství není jen věcí nejbližšího spoje autobusu, příbuzenské předurčenosti, generační dědičnosti tradice, ale vnitřní zhodnocené a stále zhodnocované setkání s osobním Bohem?

 

  1. Sigmund Freud představuje dalšího významného kritika náboženství z přelomu 19. a 20. století. Freud, který byl v mládí silně ovlivněn četbou Bible, již ve svém prvním spise s názvem Nutkavá jednání a náboženské úkony označil náboženství za univerzální nutkavou neurózu.

Je prožívání víry odvislé od vsugerovaných emotivních rádoby „zkušeností“? Není tajemstvím, že církve přitahují duševně narušenější a nestálé povahy.

 

 

  1.  „Myslím si, že náboženství je nejvíce rozvratnou a nebezpečnou ideologií, jaká kdy byla vytvořena. A co víc, je jedinou ideologií, která je systematicky chráněna před kritikou, a to jak zevnitř, tak z vnějšku.“ Sam Harris

 Opravdu mohu tam, kde jsem kriticky zhodnocovat přijaté učení? Zajímá mne vůbec ještě, jak je moje církev vnímána zvenčí?

 TOP 047

4. Přesto věřící dále pokrytecky prohlašují, že právě oni jsou nositeli vědění, a to přímo    vědění veškerého. „Nejenže vědí, že Bůh existuje a vše vytvořil a nad celým dílem drží    ruku, ale vědí i to, co od nás vyžaduje, počínaje jídelníčkem a konče sexuální      morálkou,“ uvádí Hitchens. Tato hloupost ve spojení s pýchou podle Hitchense prakticky  stačí k vyřazení víry z debaty.

Dokážu ještě přiznat slovo „nevím“? Nedělám se mluvčím Boha? Jak často používám věty:“to je Boží vůle“, aniž by byla?

 

 

  1. Mezi tyto nesplnitelné náboženské zásady počítá Hitchens přikázání vzešlé ze Sinaje, které lidem zakazuje touhu po majetku, které je přeformulované v Novém zákoně do té podoby, že muž nesmí pomyslet na ženu nečistým způsobem, protože tím (myšlenkou) páchá cizoložství. S tímto a podobnými zákazy se lze podle Hitchnse vypořádat dvěma způsoby. První možností je soustavné potlačování a ponižování lidské přirozenosti. Výsledkem je hysterické přiznávání viny, falešné sliby nápravy a intenzivní odsuzování ostatních hříšníků, tedy duchovní policejní stát. Druhým východiskem je to, co jsem zmínil v předchozím odstavci – organizované pokrytectví.

Moralizuji sebe a lidi kolem sebe nesplnitelným příkazem Starého Zákona, nebo vyznávám, že žiju jen z Milosti? Vytvářím kolem sebe v církvi, nebo pomáhám vytvářet (stávám se součástí mlčením) onen“policejní stát“?

 

  1. Být věřícím dle R.Dawkinse (velikého kritika náboženství)není zločinem. Být věřícím znamená být neznalým a nevzdělaným v daných otázkách. Dawkins to ilustruje na příkladu, že on sám je neznalý baseballu, a proto o něm nikde nemluví tak, jako by na toto téma byl expert. „Podobně náboženství by se nemělo vyjadřovat k otázkám, o kterých nic neví, typu vzniku vesmíru, stáří Země, evoluce, biologie, apod.“

Mám potřebu se doslovisticky vyjadřovat ke všemu biblí bez respektování vědy, vzdělaných lidí? Vzdělávám sám sebe, když se chci k tomu vyjadřovat? Vystavím s odvahou ke konfrontaci své učení, nebo žiji jen z náboženských pověr?

Vliv KSČ a jeho dopad na chování členů CASD

  Domnívám se, že přes všechny zveřejňované hrdinské činy některých členů v době KSČ, by bylo dobré se podívat i na druhou stranu mince.

  Jestliže se 40 let nadvlády jedné strany podepsalo na lidech a jejich charakteru, byla i církev adventistů vůči tomu imunní?

 Charakterové vlastnosti českého národa, ovoce nastavení komunistů, se promítalo a dodnes promítá do řad členstva v ČR a SR.

  Určité zápecnictví, lenost ducha až hlupáctví je vždy na místě, coby produkt skupiny izolované vůči okolnímu světu. Mnozí členové nechtějí sami nic zkoumat, přehodnocovat, revidovat. Namísto toho nastupuje mělký prakticismus bez bližší sebereflexe. Často je slovo intelektuál-teolog používáno jako nadávka. Je to veliké nepochopení živé víry, která roste ze solidního teoretického pohledu k Pánu Bohu a schopnosti ji jako odezvu reflektovat do běžného  života.

Jak „svatě“ přitom znějí ony často tlumočené věty: “Víš, mne nezajímá teologie ….(nauka o Bohu,pozn.autora)hlavně ta praxe.“

  Stále zůstala ona neschopnost vyskočit z vyjetých kolejí z doby živoření církve pod komunismem.

Ve své době si KSČ a nekatolické církve velmi pevně podávaly ruku a byly za jedno v nepřátelském vztahu režimu ke katolické církvi. Mnohé církve totiž dlouhou dobu žily v iluzi, že s režimem je možné vyjít a jeho opatření jsou zaměřena výlučně proti katolické církvi. Proto se představitelé těchto církví chovali k režimu mnohem vstřícněji a on jim tuto vstřícnost po nějakou dobu oplácel. Také na Trutnovsku hodnotili státní a straničtí funkcionáři zpočátku nekatolické duchovní velmi dobře. Zatímco katoličtí kněží se dostávali v čtyřstupňovém kádrovém ohodnocení do skupiny IV (reakční), v lepším případě III (apolitičtí), nekatoličtí duchovní byli zařazováni do skupiny I (naprosto spolehliví) nebo II    (s kladným poměrem k režimu).

Např. na Trutnovsku kazatel CASD P. G. byl hodnocen soudruhy jako pokrokový, neboť se účastnil schůzí, manifestací a zapojil se zejména do vytvoření protialkoholního sboru, což strana kvitovala s nadšením.

V tomto směru měly právě oproti velkým a tradičním církvím určitou výhodu menší církve, zejména adventisté. Protože se mnohem více opíraly o laiky než o státem placené duchovní, možnosti státu zasahovat do jejich života byly výrazně menší.

ksc

  Nízká úroveň vzdělání do velké míry předurčovala sociální strukturu v církvi.Velkým počtem dělníků byla CASD známá již během první republiky, ale to bylo do značné míry dáno úspěšným šířením adventizmu v průmyslových oblastech Slezska. S nástupem druhé generace adventistů se však právě problémy se získáváním vzdělání staly překážkou k větší sociální pestrosti v rámci CASD a k sociálnímu vzestupu potomků adventistů.

Návrh SÚC na povolení CASD z 1. prosince 1953 uvádí, že „většina příslušníků církve, asi 2/3 pochází z řad průmyslového dělnictva“ a o něco dále mladší dokument Ministerstva vnitra uvádí, že dělnického původu je 85 % členstva. Což dávalo jistý poklid a toleranci ve vztahu s KSČ a vytvářelo prostor pro vzájemnou spolupráci.

Není tajemstvím, že dodnes jsou v archívu STB vedena jména a krycí jména čelních představitelů CASD coby spolupracovníků, a to včetně výplatních listin. Velikou nezodpovězenou otázkou dodnes zůstává, když někteří tvrdí, že jsou tam evidování bez spolupráce, proč se nenechali soudně vypsat (vždyť jde o hodně) a za co peníze pobírali?

Jak sám píše Jiří Piškula (člen CASD) ve své práci:

  Osobní angažovanost představitelů adventizmu v nejvěrnější a nejtvrdší složce režimu – StB – byla překvapivě vysoká.

Izolacionizmus od světa, který v určitých obdobích či oblastech hrál či hraje v adventizmu svou podstatnou roli. Tento prvek „oddělení se od světa“ je podporován počátečními zkušenostmi spojenými někdy s těžkostmi či přímo pronásledováním ze strany společnosti či úřadů, na druhou stranu ale také do značné míry vizemi adventizmu, že se CASD stane na konci světových dějin malou pronásledovanou skupinkou. Toto exkluzívní vnímání sebe sama nevytváří dobrou půdu pro sebereflexi a neprohlubuje morální angažovanost ve svém okolí.

Členové se často neumějí eticky chovat, neomalenosti se říká upřímnost a možná i proto jsou tak často dlouhé jednací výbory a členská shromáždění při řešení těchto problémů.

 

Další produkty z dob minulých jmenujme alespoň heslovitě:

– dlouholetý návyk se vymezovat proti druhému, neschopnost žít bez nepřítele

– stýskání si po starých časech, kdy moc a celý sobotní den bohoslužby byl v rukou jedinců

– neschopnost se proprat se svobodou – agorafobie= častý problém propuštěných vězňů

– narušená sebeúcta, už jen tím, že je třeba neustále démonizovat druhé

– kulturní šok = výkyv zakázaných věcí (oděv, ozdoby, make-up, televize, kino) na druhou stranu, kde to často zavání s nevkusem

– nechuť unavených k tomu, co se mění, vyvíjí, co je v pohybu, dynamické

absolutní nedostatek tvořivé interpretace v kázání, kde je opuštěna solidní exegeze a nahrazena často jen postesky nad starou dobou a pranýřováním doby současné. Moralistická klišé a role vypravěčů často připomínají sjezdy a proslovy KSČ, kde většina spala.

  Tímto článkem se nechci dotknout těch, kteří pro dobrou věc nebo zastání se druhých nastavovali svoje záda a za komunistů si odnesli své. Nicméně je lehčí být uměle vyvolaným (někdy až masochisticky) mučedníkem v oblastech, které na nás Pán Bůh jako kříž neklade. Mnohem těžší je být člověku člověkem v odrazu Ecce homo.

————————————————————————————————————–

 

zdroje:

Jan Kafka Církevní politika KSČ a státu na Trutnovsku v letech 1948-1960 a její dopady na náboženský život obyvatel,bakalářská práce

 

[1] NA, SÚC, karton 4, inv. č. 53.

[1] AMV, V-1689 MV, str. 19.

Jiří Piškula: Dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Advent – Orion, Praha 2009

Novoroční 2016

 

Nový rok probudil se v čisté bílé

jak nová stránka je tato chvíle

jak myšlenka před zrozením se v hlavě

přemýšlím čím naplnit mám právě

řádky této první novoroční básně

jak vyjádřit své přání dosti jasně

aby význam slov nevyšuměl v prázdnotě

je to skoro jako vystavit se v nahotě

svého v citech obnaženého nitra

kéž jasná jsou všechna další nová jitra

a čas ať neobouvá boty sedmimílové

ať věci které potkají nás poprvé

nezaskočí nikoho jak potměšilý host

nezvaných okamžiků bývá vždycky dost

a zkušenosti občas přešlapují nerozhodně

je dobré umět rozhodnout se vhodně

někdy i ve zlomku padající vteřiny

nejen když v pádu chrání lásky peřiny

a náruč laskavá přítele či něžné matky

lze bojovat se sebou a vnitřními zmatky

a jenom nemít nepokoru v duši

a k prosebníkům nebýt zcela hluší

rozdávat lásku radost pokoj klid

a pro sebe i pro bližní tu stále být

překlenout společně mosty přes propasti

nestavět ani neupadnout do pošetilých pastí

které jsou zkouškami pro naši odvahu

když už jsme jednou vykročili na dráhu

bojujme čestně svoje každodenní zápasy

vždyť po bouři se přece vždycky vyčasí

a láska jediný je bezpečný kruh proti zlobě

důvěřuj tedy Bohu i lidem a také sobě

že v tomto roce ať s sebou ponese cokoli

vyhraje kdo nevzdává se a čestně zápolí….

(Pomezí 1.1.2016)

© Hanka Ščigelová

Přání

Přeji všem čtenářům a přispěvatelům(ale i dozorcům) stránek

schopnost stále revidovat svoji víru,Boží moudrost nahlédnout za obzor a v Novém roce možnost dotýkat se Pravdy v požehnání.

Pozdravuji všechny čtenáře nejen v ČR,SK,ale i v USA,RUS,Japonsku,Kanadě,Číně,Holandsku,Německu atd.atd.

čtenáři

A na závěr roku něco opravdu vtipného:

Protože mi píší na toto video lidé,že to není možné a že je to uměle sehrané-chci upozornit na to,že opravdu ne.Např. toto je sbor CASD Štramberk.Ale takových je na internetu neskutečně mnoho….

Černobílé vidění

Fundamentalismus také vzhledem k víře v jedinou pravdu odmítá jakoukoli společenskou diskusi a často se staví proti vědeckému pokroku, zejména v oblasti humanitních a sociálních věd, a proti kladení otázek zpochybňujících daný stav věcí. To, co povětšinou vytýká křesťanská Evropa islámu, je právě i onen dotažený fundamentalismus na náboženství zákona, náboženství bez pohybu. Mohamed (řekl bych) to dotáhl „k dokonalosti“, když si posbíral ze židovství a křesťanství to, co se hodilo, a přitvrdil. Jaké ovoce to přináší, sami kolem sebe spatřujeme.

O křesťanském biblickém fundamentalismu lze mluvit např. u adventistů sedmého dne a u letničních křesťanů; tendenci k fundamentalismu mají také katoličtí tradicionalisté.(1.)

getthumbnail

Černobílé vidění výkladu bible a doslovistický výklad sice určitě podporuje neměnné učení mnohých náboženských skupin a církví, nicméně za cenu toho, že se musí zakrývat, lhát členům v oblasti historie, biblické exegeze a jiných oblastech.(2.)Různé zvyky a sociální instituce jsou pak často zdůvodňovány právě různými náboženskými příkazy či zákazy, i když s původní podobou náboženského učení vůbec nemají nic společného nebo nemají oporu v náboženských textech.

Musíme upozornit, že křesťanský fundamentalismus nachází v současné době relativně široké pole působnosti ve Spojených státech amerických především v souvislosti s podporou tzv. kreacionismu.(3.)

Více než účast v určitém hnutí spojuje tyto lidi zřejmě mentalita. Jejím psychologickým základem je tzv. černobílé vidění světa, sklon ke kategorickým soudům a neústupnosti a zejména také nesnášenlivost, a to jak vůči odlišným názorům, tak vůči zpochybňování. Pokud k tomu přidáte nedostatek vzdělaných osobností, důraz na laickost, alegorický výklad textů bible, vzniká z toho nešťastné pojetí a hereze.

Fundamentalisté nehledají pravdu, protože se domnívají, že již byla zjevena. V této souvislosti odmítají i mnohost názorů.

Protestantský fundamentalismus se upnul ke svým domnělým pravdám, přičemž do pozadí ustoupila základní křesťanská ctnost, kterou je láska k bližnímu. V tomto spočívá útočnost a nesnášenlivost křesťanského fundamentalismu ve Spojených státech, v rámci kterého se již projevily i tendence k propojování náboženství s politikou.(4.)

   Ve srovnání s pestrostí Pána Boha dochází tak u členů k duchovní barvosleposti k jejich osobní škodě, ale i ke škodě lidí, kteří s nimi musí žít.

——————————————————————————————————————-

(1.) M.Bandík bakalářská práce Brno 2010

(2.) Vzpomeňme jen dlouhý souboj utajování v některých církvích v oblasti paleontologie, kdy pokud bible nepsala nic o dinosaurech atd., tak toto téma bylo dlouhé roky tabu.

(3.) Je podstatné, abychom přijímali Písmo tak, jak ho čteme. Jako Církev adventistů sedmého dne věříme, že prvních devět kapitol knihy Genesis  nejsou symbolické v nějakém abstraktním pojetí, ale představují pravé, pravdivé, doslovné vysvětlení toho, jak Bůh stvořil tuto zemi a také jaké byly události, které následovaly po stvoření. Časopis CASD Advent 2/2012 str. 4.

(4.) Viz současná kandidatura Bena Carsona (člena adventistů, konzervativce, milionáře) na pozici prezidenta USA.

 

Ordinace žen-připomíná Ordinaci v růžové zahradě

Nekonečný a hloupý seriál.

Tolikrát diskutované téma mnoha konferencí CASD.

Téma,které zákonitě muselo nastat v církvi,která

– jednak staví své základy na výrocích z 19.století

– obdarování žen posuzuje z výroků(paradoxně ženy),že by se ženy,řečeno dnešním slangem měli držet plotny.

– navíc odůvodňování z doslovistického lpění na textech a výrocích bible fundamentálním způsobem,bez jakéhokoliv bližšího vstupu do doby textu.

– daň za masové misijní kampaně se závodem na počet křtů bez bližšího seznámení členů s tím,že před Bohem je si muž se ženou rovni a Duch Boží se sám rozhoduje koho obdaruje.

– daň za desátky vlivných členů ze zemí,kde má žena jak v Islámu podivnou hodnotu.

Tak jednoduchá a obyčejná věc.Přesto se dá v ní kličkovat,tvářit se důležitě a děj natahovat.Možná trochu nakopne malá ukázka parodie z jiné církve:

 Prohlášení výboru Unie Č-S CASD opět připomíná odvážnou Cimrmanovu protihabsburskou báseň SVOU PRAVDU NEBUDEME SKRÝVAT-ukrytou důmyslně v násadě od krumpáče.Přesto že členové na konferencích v Čechách již dávno vyjádřili svůj postoj,čekalo se,až se názor schová za záda zemí,které to prohlásili jednoznačně.A to ještě takovou formou vyjádření výboru Unie Č-S,že nad tím i samotní členové kroutí hlavou.

Což teprve,kdyby se měli řešit a přiznávat ještě podstatnější a palčivější body učení ?

Ale nic.Ordinace má ještě mnoho dílů….na lodi někdo pootevřel okénko,aby se lépe dýchalo,jen neřekl pasažérům,že se loď jmenuje Titanic.

 

Nějak ta „proroctví“ nevycházejí

Přestože jsou v každém periodiku (sobotní škola, přednášky MT, oběžníky) zmíněny celé statě E.G.Whiteové, přestože je jimi posuzována každá otázka a uzavírána každá aplikace, tak nějak se nedaří odpovídat členům na to, co je skutečně pálí, trápí a především na to, co se děje kolem nich.

Zdárně se daří autorům vyhýbat se otázkám, kde se jaksi „proroctví a vidění“ prý přímo od Boha míjejí zcela zřetelně s cílem.

Uveďme alespoň některá z nich.

  1. Jak to, že E.G.Whiteová, která měla kolem 2000 vidění a mnoho setkání s anděly 1 a která do detailů popisuje události budoucích dějin, nikde nezmiňuje problematiku islámu? 2

 Řekl bych, že 1,6 miliardy stoupenců stojí za povšimnutí a pokud někdo o sobě tvrdí, že má tolik poselství od Boha pro dny poslední, tak nechápu, že by takto závažný problém Pán Bůh nevěděl.

World_Muslim_Population_Map

  Zbývá opět jediné vysvětlení. Autoři a zdroje, z kterých E.G.Whiteová přejímala 3 a samotné duševní rozpoložení autorky, to vše pojímalo pouze soběstředné pojetí charismatické Ameriky 18. století, které sebezahleděné do svého apokalyptického rauše nevnímalo nějaký islám, nebo 900 milionový hinduismus.

    Proto je pro mne nepochopitelné, jak lacině členové adventistů přijmou a přijímají černobílou pohádku o tom, jak se všechna náboženství připojí ke katolické církvi a začnou pronásledovat pravý ostatek = adventisty.

  Nedivme se členům, že jsou docela rozčarováni. Čekali útok, pronásledování od šelmy a najednou zlo a zrůdnost islámského fundamentalismu přichází úplně z nečekané strany. Ale jak znám výbor na ochranu děl autorky, jistě si i s tímto poradí a brzy vyjde další kompilace o tom, že i toto vlastně předpověděla.

 

S tím souvisí i druhý bod kulhajícího proroctví:

  1. Jak to, že katolická církev podniká úplně jiné kroky, než pronásledování adventistů? 4

Nenaplnily se ani různé zaručené zprávy o posledním papeži (který to spustí), šířené mezi členy. Je opět možno hledět s údivem, jak z těch samých webů, které i v této otázce lhaly a překrucovaly, čerpají členové další nové informace o tajných plánech Vatikánu. Vzpomeňme jen třeba na útoky na Jana Pavla II. coby na posledního papeže. Ejhle, články z webů zmizely a vše se jen přepsalo na současného papeže Benedikta.

  Co opět nehraje do karet, je 2. vatikánský koncil, který dokázal, že i v tak ohromném tělese, jako je katolická církev jdou uskutečňovat změny, a to razantní. (Nechápu tedy vymlouvání představitelů adventismu po všech Generálních konferencích, že to nejde, že je to složité, atd., atd.) 5 I samotné protestantské církve pokud mluví o církvi, která je v pohybu a reformující se, pak je jí katolická církev. Na rozdíl od současného pojetí adventismu, které se zapouzdřilo v učení a vrací se uvažováním v Čechách a na Moravě do 70.let. Např. už i zrušení bodu, že mimo církev není spásy 6 silně předstihlo adventistické pojetí ostatku. 7

  Dále pak překvapuje lidský a pokorný postup papeže Františka, který se stává mostem, který spojuje názorové skupiny uvnitř církve, ale i mimo ni. Samozřejmě ti, co jsou živeni pouze bigotností v učení, v tom spatřují pouze nepřátelská gesta.

 

 

frantisek-papez-Frantisek (1)

Pokud si členové udělají trochu času a pohovoří s faráři katolických církví, pochopí, že to jsou nejen lidé bojující o stejnou víru, ale především od nich uslyší, že navzdory zasílané propagandě Velkého sporu a popisovaných útočných kapitolách 8 opravdu v jejich zájmu není církev adventistů, natož (a to cituji):“opravdu máme sami dost své práce, než abychom vás naháněli s meči v rukách po horách….“


 

(1.) Za povšimnutí stojí veliká podobnost obdržení „jediné pravdy“ prorokem Mohamedem, kterému bylo učení také „nadiktováno“, tak jako pisatelce samotné.

(2.) Další problém odporující tradičnímu adventistickému výkladu proroctví je slábnoucí role USA ve světě a například vzrůstající moc Číny a islámského světa – o těch však adventistické výklady proroctví nehovoří, stejně jako v minulosti nehovořily o komunismu nebo nacismu. – B. Jetelina Adventisté s. d. lidská práva

 

(3.) S. Andrews, Conybear a Howson, Fannie Boltonová, Alfred Edersheim a další.

(4.) Paradoxně jak katolicismus, tak vláda USA se navíc paradoxně v některých případech stávají spojenci adventismu v ochraně lidských práv a představitelé adventismu se této spolupráci nebrání. Aféra čelního představitele a kandidáta na současného prezidenta USA Bena Carsona toto jen dokládá.

(5.) Samotný koncil dospěl ke zralejší a katoličtější, univerzálnější, formulaci některých pravd víry, pokud jde o pojetí církve, její liturgie či chápání Písma sv.. Koncil provedl, byť opožděně, ale o to zraleji a kvalitněji, i základní vyrovnání se s modernou, kdy místo jednostranných odsudků dosavadní polemiky uznal oprávněnost řady jejich požadavků a ambicí, které ostatně v mnohém měly a mají křesťanský základ (rovnost člověka, lidská práva). Celkově již nyní patří k největším událostem nejen moderních či novověkých dějin, ale i dějin církve jako celku. – Tomáš Petráček

(6.) Koncil uznal možnost spásy nekatolíků a nekřesťanů – tím církev osvobodil od nervózní a překotné misie a proselytismu a uvolnil pro její nejvlastnější úkol, evangelizaci – jakožto vtělování hodnot evangelia do žité kultury, do stylu myšlení a života lidí a národů (viz Pavel VI., Evangelii nuntiandi). Nemusíme se už děsit toho, že duše každého člověka, jehož život nevezme církev do své vlastní režie, propadne peklu; více věříme v moc Božího Ducha, působícího i za viditelnými hranicemi církve.   – T. Halík

(7.) My jsme lid, který zachovává Boží přikázání… všechny možné fáze kacířství byly představovány, jen aby zatemnily naši mysl ve vztahu k učení Slova – a zvláště se to týká předmětů služby Pána Ježíše v nebeské svatyni a poselství nebes pro poslední dny…  – Vybraná poselství-E.G. White, sv. 1, str. 207

(8.) Právě jsem dočetl „Velký spor věků“od prorokyně Ellen G. Whiteové, prý jedna z nejvýznamnějších knih na světě. A mráz mi šel po zádech! Útoky zejména proti katolické církvi, její srovnávání s „šelmou“ ze Zjevení, což se pak obrací i proti „modlářům, co slaví neděli jako Den Páně, si v ničem nezadají s veledíly, jež vydával tehdejší Sovětský svaz a jeho předvoj, KGB.  –  Petr Hušek – Kostnické jiskry 25/2014