29Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný. 30Ezau Jákobovi řekl: Dej mi teď zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm. 31Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. 32Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? 33Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. 34Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

                                                                                               ČSP Genesis 25,29-34

      Ezau se vrací z pole,(zapomeňme na to, že se vrací Bohabojný zemědělec z pole). Vrací se z místa, kde očekával naplnění od božstev. Vypravěč jakoby chtěl sdělit, že proto udělal maximum kultických výkonů, možná i rituálních obětí, které od lidskostí mají skutečně daleko. Ne nadarmo od toho kniha Leviticus na mnoha místech varuje. Dá se z toho(ale i z jiných dobových záznamů) odvodit, že bylo běžnou praxí, uctívání kultů plodnosti pro zachování síly rodu a to způsoby, obětí zvířat co se rychle množila( zajíc, prase…zkrátka to co je jmenováno, jako nečisté pro tu dobu),mazání oltářů spermatem, výkaly, menstruací, sakrální prostituce, až po lidské oběti. Vynalézavost toho všeho co musí člověk nábožensky vykonávat byla a je v myslích lidí dodnes barvitá. A tak není divu, že se i dnes na ezoterických platformách znovu opakuje prasecká historie se vznešenými názvy: „urinoterapie“,“pojídání placenty“, „menstruační malování po těle“ či „vaginální mapování“.                                                                                Ezau je k smrti unavený. Né že by měl za sebou „fušku“, ale vypravěč sděluje, že mu toto vše bylo prd platné(v.32..se blížím k smrti ..jsem vyčerpán..umdlen-jak píše Český rabínský překlad).Všechno to, kde byl happy, in, free, top, kde měl image toho, který se vyzná, není včerejší, nějak nefunguje, nenaplňuje. O co víc, psychologové by to nazvali silně těžkou depresí. A tak bychom od něj očekávali, že se chytí konečně Toho, který umí naplnit smysl života, nechce tyto složité hry, odmítá tyto náboženské spartakiády. Ezau je však věrný své roli….nepřekvapuje….,ale o tom …pokračování příště .

Abychom z toho nebyli jako čtenáři ušetřeni, položme si otázku, kolikrát jsme my sami položili na oltář svého náboženství bližního, aniž by to takto po nás Hospodin skutečně chtěl.