Úsudek,ať si udělá každý sám.
Pokora a Ostatek

Pokora a „ostatek“

Českobratrská církev evangelická je asi jednou církví, která se hlásí, kromě starých vyznání, hned ke čtyřem vyznáním na jednou – k Bratrskému vyznání, Českému vyznání, k vyznání Helvetskému a vyznání Augšpurskému. Asi nelze říci, že každý českobratrský evangelík umí vyjádřit rozdíly mezi těmito vyznáními. Jisté ale je, že různost pohledů českobratrského evangelíka předurčuje jako člověka, který ví, že skutečnost je věcí složitější, vícepodlažní a nelze ji postihnout jediným pohledem, na kterém by se mělo bezohledně trvat. Neznamená to bezbřehost, ale znamená to značnou dávku snášenlivosti.

Českobratrská církev evangelická (ČCE)

Vyznáváme, že nám někdy záleželo více na růstu počtu členů církve než na duchovním prohloubení, a tím jsme oddělili evangelizaci od křesťanské výchovy. Také přiznáváme, že některé z našich misií příliš pomalu připravovaly a povzbuzovaly místní představitele církve k plnění jejich odpovědných úkolů. Chceme respektovat místní principy a přejeme si, aby každá církev měla své místní představitele, kteří by křesťanský způsob vedení neprojevovali v nadřazenosti, nýbrž ve službě. Uvědomujeme si, že je třeba zlepšit teologické vzdělávání zvláště pro vedoucí církví. V každé zemi by měl být účinný vzdělávací program pro kazatele a laiky týkající se věrouky, učednictví, evangelizace, výchovy a služby. Takovéto vzdělávací programy se nesmí opírat o stereotypní metody, ale měli by je iniciativně vypracovat místní lidé na základě biblických pravd. (Ko 1,27-28; Sk 14,23; Tt 1,5.9; Mk 10,42-45; Ef 4,11-12)

církev bratrská

Nesení obrazu Ježíše namísto budování denominace – naší prioritou je, aby lidé skrze nás poznali toho, kdo je zachránil a ne, aby byli pouze získáváni do církevní organizace. Místní sbor nese na sobě obraz Těla Kristova, kde Hlavou je sám Ježíš Kristus. Proto jsou všichni členové zapojováni do služby celého sboru, kde každý uplatňuje svou originalitu a všichni ruku v ruce zjevují na sobě Kristův život v jeho rozmanitosti i společné jednotě. Působení Jednoty bratrské již dnes přesahuje hranice ČR.

S ohledem na tyto hodnoty neusilujeme o počty členů v církvi, ale o proměnu naší společnosti.

                                                                             Jednota bratrská

Přejeme Vám vše dobré, a hlavně Lásku- a také, abyste poznali Pramen vší Lásky, Boha. A rádi Vás přivítáme na našich bohoslužbách i biblických hodinách. Vy všichni- ať již jste luteráni či jiní evangelíci, husité, katolíci, nezařazení, bez vyznání, atheisté- vy všichni jste mezi námi opravdu co nejsrdečněji vítáni a věřte, že budete- každý z Vás- pro naše setkání opravdovým přínosem- a snad i my pro Vás. Každopádně, ať již mezi nás přijdete či nikoli, přejeme Vám krásný den a všechny další dny Vašeho života, a abyste byli šťastni.

Luterská evangelická církve

„Patříme do nebi zrozeného adventního hnutí – patříme do církve Adventistů sedmého dne, Boží církve ostatků. Je to církev,

která byla povolána Bohem na konci času kvůli svému jedinečnému záměru.“

1. Wilson president  Generální konference CASD

„Boží církev ostatků – finišuje s maximálním nasazením!“

                                                            církev Adventistů s.d.

„Adventisté sedmého dne byli vybráni Bohem jako lid zvláštní, oddělený od světa. Učinil z nich své reprezentanty a povolal je za velvyslance pro Něho v posledním díle spasení. To největší bohatství pravdy, které kdy bylo smrtelníkům svěřeno, ta nejvážnější a nejhrozivější varování, která kdy Bůh lidem poslal, byla svěřena jim, aby to předali světu.“

Ellen Whiteová CASD Svědectví pro Církev, svazek 7. strana 138

církev Adventistů s.d.

Tuto zkušenost mají nejen Ti, kteří mají z dob „zrání“ na těle vytetováno srdíčko s nápisem Jarča a současná manželka se jmenuje Kamila, ale především také Ti, kteří neochvějně kážou 100% Boží vůli, pasujíc sebe, tak často do samozvané role proroků, a pak projde nenaplněná událost, čas a najednou je vše jinak.

V době vzniku určitého duchovního „tetování“ to opravdu leze posluchačům pod kůži a čím černo-bělejší předpovědi padají, tím více se podepisují na těle těch, kteří mají sklon k náboženským pohádkám. A tak padají často silné apokalyptické předpovědi a není divu, že nezůstane jediná oblast života členů, která by nebyla dopředu s přesností jehly definována.

Je jasné, že nikdo si nepřejeme říkat cokoli, co by opět probudilo takovou masovou hysterii. Nikdy bychom neměli k prostým a snadno vzrušivým lidem hovořit o „Dni příchodu“ aniž bychom znovu a znovu nezdůrazňovali nemožnost jakékoli predikce. Musíme se pokusit jim vždy ukázat, že tato nemožnost je nedílnou součástí tohoto učení.

S. Lewise z eseje The Last World’s Night

Samozřejmě si všichni uvědomují, že ony vyřčené zaručené malůvky budoucnosti, když se jaksi naplní jinak, jdou pak bolestivě z těla církve dolů, tak je vždy připraven advokátní systém přetetování jiným obrazcem, výmluv o neviditelném naplnění proroctví, podmíněném proroctví, nebo dopředu připravená vyhýbavá věta: „Platnost našeho proroka se potvrzuje tím, že jej budou lidé kritizovat.“  Trochu mi to připomíná úsek z filmu Monty Pythonů- Život Briana.

Ono je lehké vidět Boží prst ve všem, co se stane, mnohem těžší je vidět, kterým směrem ukazuje.

Je pozoruhodné, že mnohé hnutí a náboženské spolky potřebují pro své členy hnací motor v podobě těchto „tatérů“, kde jejich kérky nesou pečeť „neomylné věčnosti“ a v konečné fázi, tak cejchují členy, aby se ukázalo, kdo je čí. Např. zajímavě stejný rukopis mají z určité doby a určitého místa Joseph Smith, Tazze Russell, nebo Ellen G.Whiteová.

Je až komické, co všechno se musí platit z poplatků členů, kolik cenzur, úprav historických faktů, oddělení, výborů, sejfů na ochranu děl, vymýšlení složitých výkladů, jen hlavně né oficiálně prohlásit:“toto tetování jaksi pozbývá platnosti.“ To vše jen proto, že výbrus, přiznání mýtů, omylů, lží bývá pro mnohé církve bolestivý. Toto nikdo nedopustí. Přes veškeré ohánění se slovíčkem o reformovatelnosti-toto zůstává nedotknutelné. A tak stále zůstávají Ti, kteří se ohánějí tetováním a Ti, kteří jej také mají, ale raději nosí košile s dlouhým rukávem. Vždyť by pak přestaly fungovat mohutné svaté kyje na členy a vše by se muselo podat v riziku svobody a hlavně vsadit „pouze“ na Boží motivující milost. Tam jsou znamení také na rukách, ale úplně z jiných pohnutek…..

V dubnu roku 2013 jsem s manželem ukončila svoje téměř 14. leté působení v CASD. Manžel byl vychováván v adventistickém duchu od narození.

Odchozi dopis

Ve Sk 15,29 je psáno: „Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva…“ Nikde se zde nemluví o čistém a nečistém mase, nikde jinde na jiných místech Nového zákona se nedočteme o praktických radách pro křesťanské hospodyňky z pohanů, z čeho mají vařit. Čisté maso se v Novém zákoně neřeší. Předpisy o čistém a nečistém jsou součástí zákona, který skončil smrtí Ježíše Krista. Církev adventistů si ze Starého zákona vybrala pouze čisté a nečisté a nedokáže to rozumně zdůvodnit. Nemluvě o tom, že v konečném důsledku není nikdo z členů toto učení schopen cele dodržovat (viz Lv 11).

Po studiích necenzurovaných materiálů z mnoha pramenů ohledně historie naší církve a osoby Ellen Gould Whiteové nemůžeme věřit v její prorocké pověření. Byla nemocná, trpěla epilepsií spánkového laloku, která u ní probouzela záchvaty, mylně považované za prorocká vytržení. Četli jsme vyjádření lékařů, kteří měli možnost její onemocnění posoudit.
Velkým problémem v její činnosti je plagiátorství. Od vybraných autorů své doby opisovala celé odstavce. Ano, v jejích knihách najdeme mnoho působivých obrazů a hlubokých myšlenek, ale i ty byly často opsané. Církev o jejím plagiátorství ví. Odůvodnění, že v její době nebyl zákon na ochranu autorských děl, nám nepřipadá poctivé, zvláště s ohledem k tomu, že sama od druhých autorů vyžadovala, aby, pokud ji budou citovat, to ve svých pracích uvedli. Celý příspěvek →

Desátek byl předepsán ve Starém zákoně na podporu kněží. V Novém zákoně se nemluví o desetině příjmu, ale o dobrovolných darech. Nikde není definována přesná výše dobrovolných darů. To neznamená, že by členové církve neměli svoje společenství podporovat, jsme k tomu vyzývání Božím slovem a je to správné. Ale z Božího slova se nedá odvodit závazný desátkový systém pro křesťany.

Jedná se o nesmírně složité a důležité téma. Ve stručnosti pouze toto: křesťan už není pod zákonem, zákonem je pro něj Kristus (1 Kor 9,21). Křesťan umírá zákonu a žije Kristu (Ř 7,4). A Kristus svůj zákon, svá přikázání lásky (1J 3,21- 24), vyhlásil v kázání na hoře, vyhlásil ho svým životem a svou obětí. Starý zákon, zákon Mojžíšův, byl přidán jen do příchodu Krista (Gal 3,19), s Kristem skončil, a s ním i Desatero, které je nedílnou součástí Mojžíšova zákona. Nastala nová smlouva, kdy jsme inspirováni Kristovým životem, jeho slovem a Duchem svatým.

Při nezaujaté četbě Nového zákona jsme zjistili, že nikde nepřikazuje svěcení sobotního dne. Apoštol Pavel chodil v sobotu do synagogy, protože chtěl oslovit Židy. Ale pokud se chtěl setkat s křesťany v Troadě a lámat s nimi chléb, sešli se první den v týdnu (Sk 20,7). V Kol 2,16.17 apoštol Pavel mluví o svátcích, novoluních a sobotách, a všechny tyto svátky označuje jako pouhý stín toho, co přišlo v Kristu – to navíc mimo jiné také znamená, že všechny tyto sváteční dny mají stejný význam. Světí adventisté novoluní nebo židovské svátky? Ne. Jsou to pro ně pouze židovské svátky. Stejným způsobem je tedy podle tohoto textu nezbytné přistupovat i k sobotě. Tento postoj zastává i Pavel v listě do Říma, kde píše: „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení…“ (Ř 14,5,6). Nebiblický je i důraz, který kladou adventisté na sobotu jako pečeť pravého Božího lidu. Boží slovo totiž říká, že pečetí pro den vykoupení je Duch svatý (Ef 1,13-14; 4,30).