1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil Sáře to, co prohlásil. 2Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh. 3Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, tak jak mu Bůh přikázal. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil syn Izák. 6Sára řekla: Bůh mi způsobil smích. Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát se mnou. 7Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna! 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu. 9Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, 10řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem! 11Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. 13Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. 14Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer-šeby. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví. 16Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. 17Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. 18Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž za ruku, protože z něj učiním velký národ. 19Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem. 21Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země. 

                                                                                     GN 21,1-21 Český studijní překlad

  Taky vám vrtalo hlavou trochu hyenistické chování Sáry vůči Hagaře a chudákovi malému Izmaelovi?

  Jenom kvůli tomu, že se „posmíval“ ?

    A ještě tento tvrdý trest Bůh schválí ?

    Co je to za milosrdného Boha, když se dívá, jak chudák Hagar „nese na zádech“ do pouště malého synka?

  Tyto a další otázky a zároveň hloupé odpovědi(¹)nastanou, pokud se bude používat pouze doslovné čtení a zcela se vynechá teologický přístup. Pokud se do textu bude vlamovat klíčem, který k dané době, k tomu co chtěl vypravěč říct zcela nepatří.

Zvykem v Izraeli bylo kojit děti cca do tří let, pak byl syn odstaven a prováděla se slavnost velkých rozměrů na počest dědice. To visí ve vzduchu v napětí, neboť otázka dědictví byla vzhledem k synovi Hagar na dlani.

Tradovaný příběh, (nutno si uvědomit že původně předávaný ústně, než písemně) v uších židovského posluchače sepne AHA efekt. Sára je nejen hloupěna, která z ženského rozmaru pouze žárlí a jde jí o moc, ale chrání svého syna, nejen opičí láskou, jak by z fundamentalistických výkladů vyznívalo, ale příběh je o tom, že chrání jeho lidskost.

Ono totiž verš 9. o posmívání Izmaela Izákovi, který ČEP překládá nešťastně, jako „poštívač“ ,neodpovídá originálu. Toto slovo se v jiném kmenu slovesném v hebr. používá např. v případu kdy Potifarova manželka říká o Josefovi: „Hleďte ,přivedli k nám Hebreje, a on se u nás bude miliskovat“( 1Moj 39,14 i 17).Vyskytuje se u obětech božstvu Dágonovi, kdy chtěli přivést Samsona k nevázaným hrám. Dále pak např.když se Izraelci dopouštěli modlářství :“Nakonec se dali do nevázaných her, dováděli ,hráli (EX 32,6)

Co je na tom špatného“ si hrát“? Ten Hospodin je krutý, když zakazuje zábavu….?

Z celkové kontextu tedy vyplívá ,že se jednalo o sexuální kultické nevázanosti. V případě ze strany Izmaele právě on používá to co bylo běžným zvykem té doby a kultury. Sexuální degradací si chce kulticky podmanit a nárokovat dědictví.(Prosím neplést s homosexualitou, ke které se primárně Bible nevyjadřuje). K tomu by nasvědčoval i v příběhu vypravěče překlad Izákova jména, který se dá i vysvětlovat, jako „ať se mi směje, kdo o tom uslyší“.

Pak už příběh dává smysl a na Sáru, Hospodina vrhá úplně jiné světlo.

Kdyby překladatelé neolamovali příběhům hroty, puritáni své doby používali teologii nevznikali by takové propasti pochopení k biblickým příběhům.

Na konec ještě malé přiblížení textu. Možná namítnete: „Jak mohl Izmael někoho sexuálně degradovat, když byl(jak text píše…maličký ,nesen na zádech matky…HA „?   A.) Dát „dítě na ramena“ je ve vyprávění symbolický právní úkon, kdy jsou veškerá práva a povinnosti přeneseny na matku.

B.) „Vždyť to miminko položila pod keř…HA“ ? Opět klasický zvyk té doby, kterému byla Hagar dobře poplatná. Pokládá pod posvátný keř, křovisko a chce tímto způsobem donutit božstvo k činu. Proto „pozvedla hlas“ =vzývá.

Příběh vypravěče je v závěru o tom, že Bůh, jediný pravý, milosrdný Bůh nemoralizuje Hagar co tam řve a uctívá za koště, ale vstupuje do příběhu, nejen nějakou ezoterickou poučkou, ale na rozdíl od falešných božstev prakticky= prostě dá jim napít a pokolení Izmaele je zajištěno.

No není Pán Bůh machr ?

A dál? No tam je to taky napínavé….ale to už si nastudujte sami a nebojte se teologie, než vám to někdo opět blbě „předžvýká.“

(¹) Drama Věků E.G.White „údajné vidění“ str.101

  Zatím co jiné denominace hledají v teologických konferencích onen záblesk Božího slova, tak adventisté opakují do úmoru svoji nauku, která je teologii na hony vzdálená.

Porovnejte si sami:

                                                                                             John Barton-Historie Bible

https://youtu.be/njjIWz9nDfE

Zveřejňuji odkaz na výbornou esej:

Dědictví otců aneb Proč vzdycháme po zlatém věku

Už jen poznámka na str.11. znovu dokládá onen „trapný přešlap“ E.G.Whiteové ohledně vyjádření osob tmavé pleti, nebo se ukazuje její totální prorocká absence ohledně angažovanosti za práva a rovnost černých obyvatel.(Aby ne…mnoho z nich sloužilo v podobě otroků v adventistických rodinách té doby.

Jistě jste již mnozí zaznamenali, že vyšla další kniha od autora  Chatrče.

Wm.Paul Young opět nabízí pohlazení v podobě dialogu a vztahu v zajímavých úvahách, které mnohým seberou jejich rádoby jistoty.

Doporučuji přečíst.

                  ANEB REHABILITACE TEXTU A VÝKLADU ^(1.)

Gn 33,18-20    Gn 34,1-4

1. REAKCE NA VÝKLAD, ŽE JÁKOB „NEMĚL CO DĚLAT U HRANIC MĚSTA ŠEKEMU“

 Jákob je na cestě, kterou mu sám Hospodin „navrhl“-je na cestě domů. Je ve shodě s Boží vůlí, když odmítá nabídku Ezaua, aby se usadil v Edomu.

Přechází Jordán,(jak zpívá Karel Gott-“Řeku všech nadějí“) a směřuje k městu Šekem, neboť právě ono je klíčem k celé kenánské zemi pro polohu a význam.

Další důvod se domnívat, proč je Jákob stále s Bohem, je to, že první co na místě udělá, staví oltář jedinému Bohu (výraz „el“)a dává tím najevo svému lidu(tudíž i Dině),že se nemíní ohýbat před místními bohy. Zasvěcuje toto místo Bohu, které se pak historicky ukazuje, jako důležitá součást izraelského kmenového svazu, který zde obnovoval smlouvu.

Draze toto území vykupuje a vypravěč příběhu v bibli mu to ani náznakem nevyčítá, natož pak pán Bůh.

Vyslovit větu,“že tam neměl co dělat“, je jako vykládat text, že Izrael neměl co dělat v zaslíbené zemi. Na trase cesty se takto usazoval u vícero kenánských měst.

2. REAKCE NA VÝKLAD, ŽE MALÉ, NEVĚDOMÉ DĚVČE ZA NIC NEMŮŽE

   Vždy se snažím v textu vnímat slovesa. Starozákonní pisatelé často jediným slůvkem dávají zvrat dějům, který současný Evropan často nepostřehne.

Proto mě zaujalo slůvko „ si vyšla“.34,1

Ono vyjití není jen popsáno vypravěčem pro vyplnění děje, ale chce naznačit posluchačům, že je to „vyjití“bez povolení, bez pověření. Tato její cesta-nikoliv nevědomá vycházka-je svévolná.

Izraelci už podle toho, jak rychle někdy přijímali kenánské zvyky, nebyli v informovanosti toho, co zrovna „frčelo“nikterak pozadu. Dina se nešla podívat na to, co se nosí, ale chce spatřit dcery země-kenaanky 27,46 a jak jinak, určitě né na house párty,ale na slavnostech baalismu,který jim jsou vlastní, při kultech se sexuálně orgiastickými prvky, o nichž snad nejde ani historicky spekulovat.(2.)  Text a dění okolo prozrazuje, že v Dině se probudila žádostivost po nespoutaném kenánském kultu. Musela počítat s tím, že když se dostává do blízkosti těchto náboženských orgií, může se stát obětí sexuální žádostivosti obyvatel města. Nebylo by to poprvé, kdy by si lid na slavnosti vybral někoho „výjimečného a nového“.

„Bohové“ kenánců každou abnormalitu vítají. Pro dívku vybranou pro tento obřad to bylo ohromné uznání její krásy, veliká pozornost např. ze strany nejušlechtilejších bojovníků té země a čest. V mnoha národech, k tomuto obřadu přistupovaly dívky dobrovolně.

Není to poprvé, co se někdo z Izraele chce zúčastnit toho, před čím je vždy dopředu varován.

Omlouvat Dininu nevědomost věkem nemá podklad, neb už jen selským rozumem by si malinká nevědomá dívka těžko prosadila tuto cestu, ale především nelze pouze stavět na výrazu ve verši 4. ,kde je v hebrejštině použit výraz „jalda“=děvčátko.

Tímto oslovením se neudává věk dívky, ale pisatel textu zde jakoby sympatizuje s Šekemem,když popisuje jeho uchvácení láskou a myšlenky na manželství. Jinak dále v textech je už používán v popisu Diny hebr.slovíčko „nará“=dívka. Tím nikterak nepopírám zvyklosti té doby, že byla velmi mladá.

Dalo by se dále hovořit o onom popisovaném „znásilnění“, kde nejde ani tak o fyzickou, tělesnou nehoráznost, ale dle původního textu se ukazuje, že problém tkví především o poskvrněnosti kultické-to co ekumeničtí přeložili jako „znásilnění“ hebr.popisuje jako n-b-l(n balá)= blud, hanebnost. Účast zapojení do něčeho proti Bohu. Což opět dokazuje to, že Šekem si Dinu nezavedl do svého pokojíčku, ale účastnili se veřejných slavností. Proto volají Dininy bratři, že s ní zacházel Šekem jako s něvěstkou(né děvkou, jak píše ČEP – Kraličtina,nebo Jeruzalémská bible,21 – má v tomto místě lepší překlad). Nevěstka právě v této době odehrávání děje nebyla ona šlapka, prostitutka za peníze jen v tělesné oblasti. Označení překladu nevěstka je ta, která je účastna v oblasti kultické, náboženské,“práce“ve svatyních. A v tom je ten špatný prvek „nábožensky-kultického zaprodání“, který popisuje vypravěč v příběhu.

Na kolik jsme my v pokušení exhibitovat se svojí vírou v náboženské kompenzaci-být středem toho „náboženského hlaholu,“ který kolikrát vnímají jenom naše uši, ale Boží určitě ne.

——————————————————————————————————————

^{(1.) Reakce na některá doslovistická „ kázání “}

^{(2.) Viz. např.Josefus Flavius I.  21,1}

Mt 25:31 – 46

B21  „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy.
 Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici.
Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.
Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě,byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít?  Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘
Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘
Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly!
Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít.
Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘
Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.’Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ 

   Oblíbené místo některých církví, které rády bubnují apokalyptickými statěmi na city oveček, ženoucí je k větší motivaci do „evangelizačního zapojení“ k náboru dalších členů do svých řad .^(1.)

Přitom příběh je úplně o něčem jiném. Naschvál jej Matouš až únavně polopaticky opakuje. Při tomto posledním soudu se totiž vůbec neřeší, kdo jakou měl pravdu, kdo jaké učení, kdo něco dodržoval, kdo do církve přivedl a pokřtil nejvíce lidí. A už vůbec se neřeší, která církev tedy neměla to správné učení a nedodržovala to či ono.

Jednoduše Pastýř dělí ovečky, které vůbec netuší, proč vlastně jsou na té dobré straně. Ani jedna z nich neřekne – to je dobře, že jsem něco dodržoval, misionařil a teď je to odměna. Prostě žádná náboženská kompenzace, ale neuvědomělé křesťanství. Pro mnohé i anonymní – protože Pastýř nezhodnocuje bonus pro ovce vpravo, příslušenství k církvi.

A tak namísto velkolepého řešení „drama věků“ se zde řeší obyčejné banality života, jako třeba to, kdo někomu dal kus chleba, nebo třeba aktuálně, jak až moc se nechali nesoudně zatáhnout do xenofobních černobílých, až nacistických frází vůči složitému problému uprchlíků. Prostě jak se chovali vůči lidem okolo – aniž by to prodali jako “svědectví“. Obyčejné sousedské či pracovní vztahy všedních dnů.

Pomoc druhým, která byla tak spontánní a neuvědomělá, že to ti dobří dávno zapomněli. Nedělali to pro církev, pro Boha, ale prostě tak. Co když o tom je křesťanství?

^(1.) Např. v adventistické církvi je toto učení nosné – pro ukázku uvádím např. 3 zdroje stěžejních a aktuálních pilířů učení:

– Proto se na službu ve městech rozhodla zaměřit i církev adventistů. V mnoha oblastech se naší církvi v evangelizaci dařilo lépe v zemědělských oblastech, ale na misii ve velkých městech se zapomínalo. Pokud tedy chceme zvěstovat evangelium celému světu, musíme se zaměřit na velká města.

(CASD úkoly sobotní školy 2016/září, lekce 12., str. 81.)

–  „Adventisté sedmého dne byli vysláni do světa jako strážní a nositelé světla. Bylo jim svěřeno poslední varování hynoucímu světu. Ozařuje je nádherné světlo Božího slova. Bůh jim svěřil nesmírně důležitý úkol – aby zvěstovali poselství prvního, druhého i třetího anděla. Žádný jiný úkol není tak důležitý. Proto nesmějí dovolit, aby jejich pozornost upoutalo cokoliv jiného.“

(E.G.White (9T 19))

– Věřící, kteří se pevně přidrží Spasitele a nenechají si vzít pravdy, které obsahuje poselství tří andělů, si uvědomí svoji odpovědnost a budou předávat toto poselství druhým.

(Modlitební přednášky Advent 2015, str. 8. Ted N. C. Wilson, předseda Generální konference CASD)