Základní věroučné výroky Církve adventistů s. d. a praxe 6.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

6.STVOŘENÍ

gimp-1-finished-starfield_1

Zatímco jiné církve vědí z teologie, že pod prvními verši knihy Genesis se skrývá:

– ohromná, barvitá zpráva

– že Hospodin je jediný Bůh

– čím se v činu liší od ostatních bohů v pohanských představách

– příběhy prvních kapitol se dějí dodnes a mohu do nich vstupovat

– pravdivost příběhu je vnitřní

– vědí z teologie a přiznávájí, že se jedná o polemiku autora s mýtem

…….adventismus se soustřeďuje na 24 hodinový cyklus.stažený soubor

 

Řadí se tak mezi nejhorlivější stoupence (1.) a zastánce fundamentalistického přístupu k textu.Tím zcela ignoruje původní vypravěčský záměr, který neměl vůbec za cíl dělat reportáž historických souvislostí.

Musí. Již předem daný popis stvoření ve spisech E.G.Whiteové a definice učení od průkopníků nedovolují jakékoliv bližší ohledání textu, natož reflektování vědy (2.)Vzniká tak v praxi církve paradox.Ti vzdělaní v církvi CASD, kteří vědí, se musí naučit proplouvat nebo povětšinou mlčet v napětí mezi citáty ”prorokyně” a současným poznáním. Myšlení členů, směr církve, tak určují paradoxně nevzdělaní lidé v periodikách a v diskuzích na církevních stránkách (3.), zatímco vedení církve v Čechách, na Moravě a na Slovensku mlčí. A, žel Bohu, ví proč (4.) Je si vědomo, že ortodoxním zastáncům doslovistického výkladu textu vykrývají záda spisy E. G. W., ale i současné vedení a nasměrování církve. (5.)

Určitý nádech v 80. – 90. letech v uvažování církve ve vztahu k vědě (6.) byl zdárně potlačen, a protože i dnes se objevují uvažující členové, církev věnuje nemalé usílí a finance na udržení neotřesitelného učení. (7.)

 

 

——————————————————————————————————————–

(1.).     Tvrzení, že země je stará pouze tisíce let, které zastávají kreacionisté, má své počátky u adventistickych průkopníků, jmenovitě u Ellen Whiteové. Více viz NOLL, M. A., The Scandall of the Evangelical Mind, s. 13.   (B.Jetelina-diplomová práce Adventisté s. d. mezi modernou a postmodernou – str.53)

(2.)     Jedna z mnoha ukázek, jak lze „vybruslit“ z míst, kde je E .G. White v rozporu s vědou: Během jednoho setkáni, kterého se Bates zúčastnil, byla Ellen Whiteová ve vytržení ducha, ve kterém hovořila o některých planetách. Řekla: ,Vidím čtyři měsíce.‘ Bates, ktery měl znalosti z astronomie, poznal, že se jedná o popis Jupitera. Následně hovořila o dalších oblastech vesmíru a popisovala překrásné pásy a prstence. Pak řekla: ,Vidím sedm měsíců.‘ Na což Bates reagoval slovy: ,To je Saturn.‘ Potom následoval popis Uranu se šesti měsíci. To byl pro Batese dostačující důkaz toho, že k ni opravdu ve viděních hovoří Bůh. Thompson nás následně upozorňuje na skutečnost, že počet měsíců, který Ellen Whiteová udala, odpovídal tehdejším znalostem. My ale dnes už víme, že tyto planety mají mnohem vice měsíců, než kolik jich popsala — jejich počet rostl úměrně s tím, jak se zvyšovaly schopnosti teleskopů.“ Bradford: Proroci jsou lidé, str.6 5- 66, vydal ADVENT-ORION, 2007

(3.)     Viz zablokované diskuze na oficiálních stránkách CASD nebo blog M. Pavlíka – je na pováženou, jak dokáže pár ortodoxních ”strážců pravdy” určovat krok, zatímco 70 čtenářů denně mlčí, včetně těch, kteří vědí…..

(4.)     Poznámka autora: “Ryby si nevypustí samy rybník”

(5.)     „Nedovol někomu, že budeš věřit, že toto je zastaralá, nevzdělaná a neinteligentní víra, víra v doslovný šestidenní stvořitelský týden se sobotou jako každotýdenním památníkem Boží stvořitelské moci je víceméně hlavní částí závěrečných charakteristik Boží církve ostatku“ T. Wilson, Boží církev ostatku finišuje, 2011, Kalifornie

(6.)  „Jako adventisté velmi prosazujeme vědeckou medicínu (to znamená, že naše nemocnice a personál budou odborně kvalifikovány pro poskytování zdravotní péče). Pak je ale velmi obtížné říct: „Bereme vážně jen ty vědy, které nám pomáhají v medicíně (jako je biochemie nebo neurofyziologie), ale ignorujeme jiné vědy (jako je geologie a paleontologie), protože nepodporují naše přesvědčení. Logicky je možné (i když kulturně obtížné) odmítnout vědu jako celek, ale pokud je jeden typ vědy teologicky legitimní, tak cely vědecký výzkum je v principu legitimní. Nikdo nemůže vybírat a volit mezi vědami. “

Adventistický teolog Fritz Guy: “GUY, F. Negotiating the Creation-Evolution War“, Spectrum, 1988, roč. 20

(7.)    Viz neustále zdůrazňované a uměle našroubované dodatky o 7-denním stvoření na biblické verše v úkolech sobotní školy.

Nebo církví placený velkoprojekt na ztvárnění naivního filmu „The Creation: The Earth is a Witness“ režiséra (adventisty) Henryho Stobera, který jde “povinně” a nadabován do všech sborů –  i v ČR.

 

 

Základní věroučné výroky Církve adventistů s. d. a praxe 5.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

Duch Svatý

 

I přes rozumné uchopení a definování v základní preambuli o Duchu svatém je velikou škodou, že přesto, že je tato třetí osoba Božství popsána jako samorozhodující se, nezbývá jí mnoho z jejího svobodného rozhodnutí. Do detailu popsané “události poslední doby”, výrazy jako jarní, pozdní déšť (1.) jasně vymezují, co a hlavně jak se “musí” dít. Je pak velikou škodou, že se působení Ducha Božího v mnoha případech scvrkává do plánovaných výzev (2.), které povětšinou vyjadřují projevy Ducha pouze jako evangelizační zanícení (3.), jednotu bez otázek (4.) a sdílení té “jediné”pravdy.

  „A právě nyní, když jsem vám poslala varovné a káravé svědectví, mnozí z vás prohlašují, že je to pouze názor sestry Whiteové. Tím jste urazili Ducha Božího. Vězte, že sám Pán se zjevuje skrze Ducha proroctví.“ {5T 64.3}

 

 

 

——————————————————————————————————————–

(1.).      Whiteová G. E., Velké drama věků, Advent-Orion, Praha, 1995

(2.)         https://www.youtube.com/watch?v=7s6WTM3Y34o

(3.)         Máme příkazy. Bůh čeká, aby vylil svého Ducha na Jeho ostatek lidí, aby jim umožnil dokončit práci kázání poselství tří andělů.”

Celosvětová výzva  777  CASD 2011

(4.)           Vyhledávejte UVNITŘ církve adventistů sedmého dne takové pastory, evangelisty, biblické učence a vedoucí různých oddělení, kteří jsou pokorní a kteří mohou opatřit evangelijní způsoby a programy, které jsou postaveny na solidních biblických zásadách a na tématu Velkého sporu! “ 

Nenechte se zviklat kdejakým vrtochem „nové“ teologie nebo složitými časovými schématy, která vzbuzují zdání pečlivého výkladu nezvyklých nebo nevyjasněných pojetí, která mají pramálo co činit s celkovou věroukou a misií. Historickou věroukou adventistů sedmého dne se nedá pohnout.”

z kázání předsedy CASD T. Wilsona, 2010, Atlanta

RÚT A BOÁZ- LOVE STORY NEBO NĚCO NAVÍC?

Citace

TOP 311

Hned v úvodu bych rád upozornil na to, že Rút byla jedna z mála, která si na svou tchyni nestěžovala.

Rt 3:1 B21 Její tchyně Noemi jí pak řekla: „Musím ti najít domov, má dcero, abys byla šťastná.

Rt 3:2 B21 Víš, že Boáz, s jehož děvečkami jsi pracovala, je náš příbuzný. Dnes večer bude na mlatě převívat ječmen.

Rt 3:3 B21 Vykoupej se, navoň se, vezmi si nejlepší šaty a jdi za ním na mlat. Nedávej mu ale o sobě vědět, dokud se nenají a nenapije.

Rt 3:4 B21 Až si půjde lehnout, všimni si, kde leží. Potom jdi, odkryj plášť po jeho boku a ulehni. On ti pak poví, co máš dělat.“

Rt 3:5 B21 „Udělám všechno, co mi říkáš,“ odpověděla Rút.

Rt 3:6 B21 Odešla na mlat a udělala všechno, co jí tchyně poradila

Rt 3:7 B21 Boáz pojedl, napil se a v dobré náladě si šel lehnout na kraj stohu. Tehdy se přikradla, odkryla plášť po jeho boku a ulehla.

Rt 3:8 B21 Uprostřed noci pak sebou ten muž trhl, převalil se ­ a hle, po boku mu leží žena! 
.Rt 3:9 B21 „Kdo jsi?“ zeptal se. „Tvá služebnice Rút,“ odpověděla. „Přikryj svou služebnici křídlem svého pláště, vždyť jsi náš příbuzný.“

Rt 3:10 B21 „Hospodin ti žehnej, dcero,“ řekl jí na to. „Teď jsi projevila ještě větší oddanost než předtím, neboť jsi nešla za mládenci ­ za chudými ani bohatými.

Rt 3:11 B21 Proto se neboj, dcero. Udělám pro tebe vše, co žádáš. Každý v mém městě přece ví, že jsi znamenitá žena.

 

 

Příběh má tolik prapodivných míst, která se tak nějak často v moralistickém uchopení křesťanství přeskakují. (1.) Není divu. Posuďte sami:

Noemi (tchyně Rút), jejíž jméno se překládá jako má sladkost, rozkoš, po smrti svého manžela, svých dětí, zůstává na vše sama, nezaopatřená a především zmatená okolnostmi jejího života. Pod tlakem událostí si dává nové jméno Mara = hořká, zatrpklá.

Bolest, hlad (v době soudců), žádná perpektiva, jí přesto nezabrání myslet na svou snachu Rút. Přeje jí domov, zázemí, štěstí. Noemi je také velmi prozíravá a praktická žena. Uvědomuje si, že končí doba paběrkování na poli a tím i jejich živobytí. Vstřebává, že Boáz“pošilhává“ po Rút a v předchozích kapitolách jí umožňuje nejen více paběrkovat, ale dává jí, Moábce, pohance, najevo možnost se začleňovat do společenství izraelského lidu i se sociálními dopady.

TOP 128

 

  Má čertsvé zprávy, že se večer bude na mlatě něco dít a něco očekávat. Není včerejší. Mládež by řekla, že je “ in“. Rada pro Rút vykoupej se a navoň jistě nebyla míněna, aby mezi ženci nepáchla.

Kapitola 3, v. 3: ..…dokud se nenají a nenapije….., tím jistě nemyslela, že pokud bude Boáz (promiňte mi) „pod parou“, bude pro něj každá princezna. Jídlo a pití nebylo jenom obvyklým projevem radosti nad bohatou úrodou, ale především to bylo zvykem k přijetí božského znamení. Nesmíme zapomínat na to, že i Boáz a také i lidé v jeho době nebyli imunní vůči různým propleteným pohanským zvykům. Je zajímavé, že pisatel to nikterak nehodnotí, ani nekritizuje.

K těmto zvykům patřilo i ulehnutí na okraj úrody, ne že by to snad přes noc chtěl hlídat a neměl na to lidi, ale uléhá tu v očekávání věšteckého snu. (2.) Právě mlat nebo chcete-li humno, které bylo vždy za městem v tichu, se jevilo jako místo příhodné.

Noemi s radami jde k Rút ale ještě dál. Kapitola 3, verš 4: …..on ti pak poví co máš dělat. Ale ona věděla co má dělat, vždyť už byla vdaná. Opět to jsou pokyny, které mohly z Rút udělat ženu velmi pochybné pověsti. Vždyť jde proti vyznání Izraele, ale i proti Zákonu. Ona se mu nabízí!

S tímto místem mají problémy mnohé církve, a tak i mnohé překlady i výklady tuto stať zmírňují a oslabují v textu. Ten je však ve své původnosti ostrý, drsný a syrový. Slovesa j-d-ˇ = poznat, zde „nedej se poznat“, š-k-b = ulehnout a spát a b-v-ˇ = vejít, zde „půjdeš“, jsou často používány na pojmenování styku mezi mužem a ženou. (3.)

Nelze tento příběh přesně aplikovat na měřítka dnešní morálky a kultury. Přesto Noemina rada i Rútina cesta byly činy odvahy na samých hranicích tehdejšího přípustného jednání. Je to odvaha víry v pohybu, která se vydává všanc i riziku potupy.

Noemi – to je výzva pro naše zatrpkle hořké zápecnitví. Je to očekávání navzdory. Očekávání Hospodinova milosrdenství a Jeho prozřetelnosti.

A jak to dopadlo? Věřte mi, že pak už si asi Noemi netrvala na tom, aby jí říkali Mara.

 

 

 


 

 

 

  • (1.) G.Whiteová např. tuto stať ve svých knihách a „viděních“ přeskakuje a vynechává,tak jako většina puritánských pisatelů její doby = tudíž nebylo od koho “čerpat“.
  • (2.) SD6,37 / 2S 24,16.
  • (3.) Gn 4,1 /Gn26,10/ Gn16,2 .

 

 

 

 

 

Základní věroučné výroky Církve adventistů s. d. a praxe 4.

 Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“porušování.

CH.  Hitchens

4. SYN

200804071358_y5

 

Tam kde evangelia mlčí o Kristově dětství Ellen Whiteová paradoxně podrobně popisuje Jeho chování.”Byl příkladem a všechny děti se mají snažit, aby ho napodobily…”

                                                                                          (YI, 8 září 1898, s.704)

Napodobování na místo následování života Ježíše vedlo a vede k demagogickým příkladům v praxi.Mnohokrát zaznívá v rétorice CASD věta-“a udělal by toto Ježíš?”Chodil do kina? (1.)

 

Vznikají a opakují se tak neustále debaty, které se táhly od konferencí v roce 1888 až do dnes např.v periodikách sobotních škol.Rozporuplné aplikace –   Ježíšovo Božství a Jeho lidství. (2.)

 

Neposkvrněnost hříchem a tudíž i svatá členská dokonalost.Buďte jako Ježíš.Když to dokázal On, dokážete to i vy.Samozřejmě ve spojení s Otcem.Protože slovo dokonalost už zní v dnešní době divně, začal se ve sborech, v periodikách používat pojem posvěcení.

Ale v jádru se tím myslí totéž.

 

 


 

 

  • (1.) Není to tak dávno,kdy jít do kina bylo pro mnohé členy nemyslitelné.

(pozn. autora)

 

 

  • (2.)… tento bod se stal nejhorlivěji diskutovaným problémem v dějinách denominace.

(G.R.Knight- Hledání identity,str.94,vydal ADVENT-ORION 2007)

 

Základní věroučné výroky Církve adventistů s. d. a praxe 3.

Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.

CH.  Hitchens

3. OTEC

                                 Buh

 

Přesto, že ve věroučném vyznání ASD je Bůh Otec nazván jako věčný, zůstává tato definice Jeho pojetí v historii adventismu i dnes sporná s praxí.

To, co si mnoho lidí představuje pod pojmem Bůh,  díky Bohu neexistuje.


                                                                                                                (Karl Rahner)

Samotné učení, které od samého začátku odmítalo a snižovalo cokoli co zavánělo  přírodní vědou (1.), má problém ve svém časovém schématu, když umísťuje Boha do svých časových přímek a propočtů. Tím, že se Bůh “musel vměstnat” do výkladů časovosti E.G.White (2.),vznikaly a vznikají paradoxy  výkladu.(3.). Ochota připustit, že Bůh je mimo čas (nadčasový) a mimo prostor, není nikterak velká, protože by tak padlo mnoho složitých schémat adventismu.

 

 


 

 

 

  • (1.) „ Příliš mnoho vědeckých výzkumů se stalo prokletím…“

( E.G.White – Víra kterou žiji, str. 321.)

„Prosím všechny, kteří jsou zapojeni do vědeckých bádání,buď jako studenti, pedagogové, badatelé nebo odborníci, aby dbali této rady…..“

(kázání „Neobracet se zpět“,  prezident Generální konference  CASD T.Wilson,  2011)

 

„Skandál evangelikálního myšlení“ spočívá v té skutečnosti, že pro jiné své důrazy aktivismus, misii – toto hnutí zanedbalo přemýšlivou, intelektuální stránku života víry, tedy  promýšlení.

(Mark Noll)

 

  • (2.) O tom, že odmítání Boží nadčasovosti je standardní přístup současné adventistické teologie,svědčí např. WHIDDEN, W., MOON, J.,REEVE, J. W. The Trinity, 1. vyd. Hagerstown : Review and Herald Publishing Association, 2002, str. 169.

 

 Jestliže makro-hermeneuticky princip svatyně začneme považovat za klíč k pochopení Božího vykupitelského díla, dostaneme se k tématu velkého sporu věků jako hermeneutickému metanarativu, ktery nejen, že byl vodítkem celé adventistické teologie v čase jejího vzniku, ale zůstává jím doposud. To však znamená, že adventismus (konkrétně jeho hlavní proud) stojí stále přesvědčen o své jediné absolutní pravdě mimo všechny hlavní křesťanské vykladačské tradice, se všemi důsledky, které to s sebou přináší.

(B.Jetelina CASD mezi modernou a postmodernou –str.115– Česká  biblická společnost 2014)

 

  • (3.) Kde se to hodí, je den počítán jako tisíc let. To je velice blízké učení Svědků Jehovových. Už samotný fakt, jakým klíčem se v CASD některé texty násobí a některé ne, je pro ostatní křesťanskou hermeneutiku záhadou  (pozn.autora).

  Povšimněme si zde, že adventisté nevěří, že by hříchy lidí byly jednou provždy smyty a zahlazeny Kristovou krví. Hříchy v jejich pojetí stále putují. Nejprve vstupují do nebeské svatyně, kterou znečisťují, poté je vkládá Ježíš na hlavu satanovu a nyní jsou definitivně spáleny až ohnivým kataklyzmatem. Domnívám se, že toto substanciální pojetí hříchu adventistům ve skutečnosti brání uvěřit, že jejich hříchy byly jednou pro vždy zahlazeny křížem. To pak může vskutku vést k pelagiánskému nebo alespoň semipelagiánskému pojení spásy skrze dodržování sobotního rituálu.

                                         (Historie a teologie adventismu – A.Franc, diplomová práce str.112, universita KETM UMB v Banské Bystrici,  2012)