Mk 5:24 – 34
ČSP  …. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho. 

A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.
Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.
Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“
A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.  Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“
Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“
Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.
Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.
A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“ 

Příběh jakoby mimoděk v komponovaný do pasáže v bibli a lehce přehlédnutelný.Vyprávění, která Matouš na rozdíl od jindy stručného Marka krátí. A to je škoda. Zdroj příběhu v evangeliu Marka, odkud nejspíše čerpal i Matouš, se soustřeďuje na obšírný popis toho, jaké všechny možnosti žena vyzkoušela. A jak dlouho. Co vše na to vynaložila.

Psychologové často přiřazují ono krvácení k psychosomatickým nemocem, kde vlastně tělo prozrazuje něco, o čem člověk už nechce mluvit, co vytěsňuje. A tato žena je zraněná přímo v jádru své ženskosti. Nejen, že to musí být nepříjemné, bolestivé, oslabující, ale i trapné pro její sexuální oblast. Prostě šmitec s jakýmkoliv vztahem blízkosti, a co nejhůř, podle Zákona i odsun z jakéhokoliv prožívání náboženského společenství. Je rituálně nečistá.^(1.) Nesmí se zúčastnit bohoslužby, aby nabrala povzbuzení, a v tehdejší době jí nikdo nedonese mp3 nahrávku kázání.

Nikdo se jí nesmí dotknout, natož dotknout se jejího srdce…..I proto Marek popisuje – nerezignovala, nevzdala to 12 let, vyzkoušela všechny rady, léčitele, lékaře, šamany, babské rady a teď ví, že jí zbývá jediné a přitom vše. Víra.

  Musí do toho jít na 100%, protože jestli i toto nevyjde, tak nejen, že namočí Ježíše do rituální nečistoty, nejen, že riskuje, že se veřejně ztrapní, ale i to, že se její intimní problém bude (promiňte mi to slovo) rozmazávat veřejně.

Nejedná se o nějakou magickou víru, kdy se z Ježíše stává talisman pro štěstíčko. Vždyť se nikde přesně nedozvíme, jak vnímá Ježíšovo božství. Jde o víru ve spojení s odvahou. Měla velkou víru, že dotek bude působit opačně – očistně pro ni.  I proto se jej dotkne anonymně zezadu. A zde opět typické pro Markův popis, který se s ničím nemazlí….používá slovo a hned. Nejen, že udává posluchačům rychlost dění , ale především jim oznamuje, že právě ta velká víra láme okamžiky. Je to ona minuta lotra na kříži, která rozhoduje o věčnosti.

Ježíš si ji vyvolává jménem. Nechce nechat rovinu víry v neosobní anonymitě. Nechce prožívání nechat v neosobnosti. Žena předstoupí a na veřejnost se vyklopí celá pravda.

Není spásný a léčící onen dotyk, ale čin víry prolomit Zákon. Neudělala nic proto, že by přitakala rozumovým naukám a „pravdám víry“. Byla „nepraktikující“.

A to je právě to, o co Markovi a zejména Ježíši jde. Ježíš je pro záchranu člověka ochoten přestoupit (podotýkám, že do chvíle kříže je stále platný a závazný Zákon), stát se nečistým, hříšným jen proto, aby ženě, ale i nám, kteří jsme často v životě vydali taky takřka celé jmění za prolezlé slepé uličky, řekl prostou větu: Víra zprostředkuje spásu a spása je dar – ne odměna.

^(1.)  3Moj 15,25-27

.