ANEB REHABILITACE TEXTU A VÝKLADU (1.)
Gn 33,18-20 Gn 34,1-4
- REAKCE NA VÝKLAD, ŽE JÁKOB „NEMĚL CO DĚLAT U HRANIC MĚSTA ŠEKEMU“
Jákob je na cestě, kterou mu sám Hospodin „navrhl“-je na cestě domů. Je ve shodě s Boží vůlí, když odmítá nabídku Ezaua, aby se usadil v Edomu.
Přechází Jordán,(jak zpívá Karel Gott-“Řeku všech nadějí“) a směřuje k městu Šekem, neboť právě ono je klíčem k celé kenánské zemi pro polohu a význam.
Další důvod se domnívat, proč je Jákob stále s Bohem, je to, že první co na místě udělá, staví oltář jedinému Bohu (výraz „el“)a dává tím najevo svému lidu(tudíž i Dině),že se nemíní ohýbat před místními bohy. Zasvěcuje toto místo Bohu, které se pak historicky ukazuje, jako důležitá součást izraelského kmenového svazu, který zde obnovoval smlouvu.
Draze toto území vykupuje a vypravěč příběhu v bibli mu to ani náznakem nevyčítá, natož pak pán Bůh.
Vyslovit větu,“že tam neměl co dělat“, je jako vykládat text, že Izrael neměl co dělat v zaslíbené zemi. Na trase cesty se takto usazoval u vícero kenánských měst.
- REAKCE NA VÝKLAD, ŽE MALÉ, NEVĚDOMÉ DĚVČE ZA NIC NEMŮŽE
Vždy se snažím v textu vnímat slovesa. Starozákonní pisatelé často jediným slůvkem dávají zvrat dějům, který současný Evropan často nepostřehne.
Proto mě zaujalo slůvko „ si vyšla“.34,1
Ono vyjití není jen popsáno vypravěčem pro vyplnění děje, ale chce naznačit posluchačům, že je to „vyjití“bez povolení, bez pověření. Tato její cesta-nikoliv nevědomá vycházka-je svévolná.
Izraelci už podle toho, jak rychle někdy přijímali kenánské zvyky, nebyli v informovanosti toho, co zrovna „frčelo“nikterak pozadu. Dina se nešla podívat na to, co se nosí, ale chce spatřit dcery země-kenaanky 27,46 a jak jinak, určitě né na house párty,ale na slavnostech baalismu,který jim jsou vlastní, při kultech se sexuálně orgiastickými prvky, o nichž snad nejde ani historicky spekulovat.(2.) Text a dění okolo prozrazuje, že v Dině se probudila žádostivost po nespoutaném kenánském kultu. Musela počítat s tím, že když se dostává do blízkosti těchto náboženských orgií, může se stát obětí sexuální žádostivosti obyvatel města. Nebylo by to poprvé, kdy by si lid na slavnosti vybral někoho „výjimečného a nového“.
„Bohové“ kenánců každou abnormalitu vítají. Pro dívku vybranou pro tento obřad to bylo ohromné uznání její krásy, veliká pozornost např. ze strany nejušlechtilejších bojovníků té země a čest. V mnoha národech, k tomuto obřadu přistupovaly dívky dobrovolně.
Není to poprvé, co se někdo z Izraele chce zúčastnit toho, před čím je vždy dopředu varován.
Omlouvat Dininu nevědomost věkem nemá podklad, neb už jen selským rozumem by si malinká nevědomá dívka těžko prosadila tuto cestu, ale především nelze pouze stavět na výrazu ve verši 4. ,kde je v hebrejštině použit výraz „jalda“=děvčátko.
Tímto oslovením se neudává věk dívky, ale pisatel textu zde jakoby sympatizuje s Šekemem,když popisuje jeho uchvácení láskou a myšlenky na manželství. Jinak dále v textech je už používán v popisu Diny hebr.slovíčko „nará“=dívka. Tím nikterak nepopírám zvyklosti té doby, že byla velmi mladá.
Dalo by se dále hovořit o onom popisovaném „znásilnění“, kde nejde ani tak o fyzickou, tělesnou nehoráznost, ale dle původního textu se ukazuje, že problém tkví především o poskvrněnosti kultické-to co ekumeničtí přeložili jako „znásilnění“ hebr.popisuje jako n-b-l(n balá)= blud, hanebnost. Účast zapojení do něčeho proti Bohu. Což opět dokazuje to, že Šekem si Dinu nezavedl do svého pokojíčku, ale účastnili se veřejných slavností. Proto volají Dininy bratři, že s ní zacházel Šekem jako s něvěstkou(né děvkou, jak píše ČEP – Kraličtina,nebo Jeruzalémská bible,21 – má v tomto místě lepší překlad). Nevěstka právě v této době odehrávání děje nebyla ona šlapka, prostitutka za peníze jen v tělesné oblasti. Označení překladu nevěstka je ta, která je účastna v oblasti kultické, náboženské,“práce“ve svatyních. A v tom je ten špatný prvek „nábožensky-kultického zaprodání“, který popisuje vypravěč v příběhu.
Na kolik jsme my v pokušení exhibitovat se svojí vírou v náboženské kompenzaci-být středem toho „náboženského hlaholu,“ který kolikrát vnímají jenom naše uši, ale Boží určitě ne.
——————————————————————————————————————
(1.) Reakce na některá doslovistická „ kázání “
(2.) Viz. např.Josefus Flavius I. 21,1