V posledních modlitebních přednáškách(k mému údivu schválených,přeložených a rozeslaných vedením církve i v ČR členům) je opět direktivní formou hned v úvodu zdůrazněno,aby se nepoužívala „historická kritika“v přístupu k bibli,jinak by „znevážila apokalyptická proroctví“ církve adventistů.(1.)
Jak líbivě to zní ve větách,že „bible se vykládá jenom biblí“ a jak často zaznívá dokonce i z úst kazatelů samotných(těch,kteří by měli zpřítomňovat Theos-logos Boží slovo),že „není třeba nějakého teologického hloubání…hlavně ty vztahy“ a mnozí členové zaslzeně kývají.Populistický styl hodný tak prohlášení stran a jejich voličů,kteří uvedli stav posledních voleb do současné podoby.
Ano mnozí se bojí teologie.A není divu.Prozradilo by se,že mnohé stojí na velmi vratkých základech,že ony zmiňované „vztahy“ jsou často pouze klubové,humanistické komunity postavené na mělkých základech ,bez Božího nazírání.Prozradila by se rozvláčněná užvaněnost,zpoza kazatelen,ale i v sobotních školách bez bližšího vhledu do textů bible.
Jistě, teologické studium může člověka o mnohé připravit. O nejrůznější přežvýkané závěry, předběžné jistoty a iluze. Také o hloupou a pyšnou výlučnost, se kterou máme tendenci se uzavírat do úzkých mantinelů sborových tradic a zvyklostí. Hlubší teologická práce je riskantní v tom, že nás dokáže vyvézt z konceptu, zbořit naše dosavadní stavby a konstrukce.
V tom ostatně nezapře svou pevnou vazbu na Boží slovo. To také člověku mnoho iluzí odebírá, aby uprostranilo zjevené pravdě – Pánu Ježíši Kristu. Proto je také teologie velmi nepohodlná pro církev, která touží po nekonfliktním chodu, po neměnném řádu a jistotách. Nic takového teologie nezaručuje. Je nástrojem permanentní reformace, stálého pohybu, kladení nových a znervózňujících otázek. Tedy všeho, co je pro zabydlenou a sebejistou církev nebezpečím.
Myslím, že je před námi období, ve kterém si budeme muset pokládat otázku, kterým směrem se chceme vydat. Jaká podoba církve je pro nás lákavá a přijatelná. Rozhovor o akademické teologii bude nutnou součástí tohoto hledání.
Rád bych na závěr připojil, zejména jako východisko pro možný rozhovor, alespoň několik důvodů, pro které bychom se teologie neměli vzdávat:
1) Biblická teologie – poctivé a soustavné studium Písma svatého v originálních jazycích, je nejlepší obranou biblické zvěsti i posluchačů proti kazatelské svévoli, pohodlnosti a subjektivismu. Tuto práci s Písmem rozhodně nemůže nahradit povrchní biblicismus. Tady leží těžiště naší odpovědnosti k Božímu slovu a jeho zvěstování.
2) Hlubší studium dějin církve je účinnou pojistkou proti výprodeji vlastní tradice a identity, proti podléhání módním trendům a opakování starých chyb. Dědictví radikální reformace je doposud živé a obohacující. Historická teologie je nástrojem k jeho zkoumání a udržování. Historia magistra vitae.(2.)
3) Zapojení intelektu do služeb Bohu je zřejmou součástí sebeobětování se Pánu Ježíši Kristu. Tam, kde Bohu tuto oběť odpíráme, měli bychom více číst příběh o Ananiášovi a Sipoře (Sk 5,1-11). Teologická práce, stejně jako společné modlitby a zpěv, je nástrojem k oslavě Hospodina.
Jáchym Gondáš kazatel babtistické církve
(1.) Advent 2017 /8 str.5
(2.) Dějiny jsou učitelkou života.