Nový rok probudil se v čisté bílé

jak nová stránka je tato chvíle

jak myšlenka před zrozením se v hlavě

přemýšlím čím naplnit mám právě

řádky této první novoroční básně

jak vyjádřit své přání dosti jasně

aby význam slov nevyšuměl v prázdnotě

je to skoro jako vystavit se v nahotě

svého v citech obnaženého nitra

kéž jasná jsou všechna další nová jitra

a čas ať neobouvá boty sedmimílové

ať věci které potkají nás poprvé

nezaskočí nikoho jak potměšilý host

nezvaných okamžiků bývá vždycky dost

a zkušenosti občas přešlapují nerozhodně

je dobré umět rozhodnout se vhodně

někdy i ve zlomku padající vteřiny

nejen když v pádu chrání lásky peřiny

a náruč laskavá přítele či něžné matky

lze bojovat se sebou a vnitřními zmatky

a jenom nemít nepokoru v duši

a k prosebníkům nebýt zcela hluší

rozdávat lásku radost pokoj klid

a pro sebe i pro bližní tu stále být

překlenout společně mosty přes propasti

nestavět ani neupadnout do pošetilých pastí

které jsou zkouškami pro naši odvahu

když už jsme jednou vykročili na dráhu

bojujme čestně svoje každodenní zápasy

vždyť po bouři se přece vždycky vyčasí

a láska jediný je bezpečný kruh proti zlobě

důvěřuj tedy Bohu i lidem a také sobě

že v tomto roce ať s sebou ponese cokoli

vyhraje kdo nevzdává se a čestně zápolí….

(Pomezí 1.1.2016)

© Hanka Ščigelová