Historická kritika je ze své podstaty v přímém rozporu s fundamentalismem a dogmatismem a je zbraní proti obojímu.

To je i právě důvod, proč se věnuje v adventismu takové úsilí tento postup kritizovat a démonizovat.^(1.) Vždy je to s odůvodněním toho, že se tak Pánu Bohu ubírají zázraky, nebo že bible samotná přijde o svoji svatost a čtenáři pod vlivem historicko-kritické metody nezbude z víry nic.

• Opravdu je toto to největší nebezpečí? Nebo jde jen o to, uchránit členy před informacemi poznatků, které odhalují učení postavené na mělkém základě fundamentalistického přístupu k textům bez respektování exegeze?
• Neboť kritici přistupují k posvátnému (v případě bible biblickému) textu jako k jakémukoli jinému literárnímu celku, který má svou historii a který prošel dlouhými dějinami vzniku a vývoje.
• Biblická kritika zkoumá text z hlediska jeho historického vývoje a především z hlediska významu, jaký daný text měl v době svého vzniku.

Úkolem historicko-kritické metody je zjistit, jaký význam měl text v okamžiku napsání, resp. jaké poselství jím chtěl autor předat a ne si potvrdit správnost proroka nebo náboženské nauky.

A tak není divu, že na povrch vylézají nejen pisatelkou E.G.Whiteovou chybně interpretované biblické pasáže, ať už s osobními nebo převzatými názory současníků, ale ukazují se i veliké trhliny v oblasti datací biblických událostí, výkladu, který není exegezí, ale eisegezí.^(2.)

   Pokud se adventismus a jemu názorově podobné církve ohání frází, že tato liberální teologie ubírá na víře, je potřeba si položit otázku, co se pod touto „vírou“ ukrývá. Často je to jen uměle vyvolané apokalyptické neopodstatněné strašení, umělé konstrukce datací stěhování v nebeské svatyni, nebo emotivní zážitek postavený na senzačních „zaručených tvrzeních“^(3.)  o důkazech zázraků z bible.

Je to víra bez otázek, bez hledání. Bůh je vnímán jako princip = Zákon, ale ne jako živý a plný tajemství a paradoxů. To je koneckonců to, co Jej i Bohem dělá.

  „Tím pravým místem pro víru není zázrak, nýbrž nepřítomnost zázraku“.

T.Halík – Stromu zbývá naděje

A tak strašák v učení adventismu má co do podoby strašidel vzestupnou tendenci:

– teologie

– teologie exegeze

– biblická kritika

Adventismus a církve, společnosti postavené na podobné platformě, se toho bojí jak čert kříže. A mají věru proč. Ale o tom si povíme až někdy příště.

——————————————————————————————————————–

(1.) „Žádný historik či filolog by v dnešní době nepoužil ke své práci s textem tuto metodu…“ – Was ist glaubwürdig – die Bibel oder die Bibelkritik ? Eta Linnemann (protěžovaná autorka církve CASD.)

Pozn. autora: Opak je pravdou. Mnozí historikové, teologové tuto metodu respektují a užívají. Jejich víru a úctu k Pánu Bohu to jen prohlubuje. Což předávají dále.

  – Takzvaná „vyšší kritika“ s oblibou označovala a dosud označuje biblické záznamy za mýtus. – stránky sboru CASD Uherské Hradiště – http://www.casduh.cz/49-prednasky/

 – „…čelíte moři liberální interpretace Božího slova“   Atlanta 2010-T. Wilson předseda CASD

(2.) Vkládáním vlastního výkladu do daného textu.

(3.) „Noemova archa byla nalezena.“ http://www.znamenicasu.cz/noemova-archa-byla-nalezena-potvrzuje-turecka-vlada/

.