Představme si fiktivní rozhovor, jaké by to asi bylo, kdybychom pozvali na rozhovor Tomáše Halíka.

Často je věřícím v učení vytýkáno nebo si i sami sobě tento stav navozují, že pokud mají pochybnosti, otázky, nemají víru. Co vy na to ?

  Být „věřící” neznamená navždy odhodit břemeno palčivých otázek. Někdy to znamená vzít na sebe kříž pochybností a i s ním Jej věrně následovat. Síla víry není v „neotřesitelnosti přesvědčení”, nýbrž ve schopnosti unést i pochybnosti, nejasnosti, snášet tíhu tajemství – a přitom zachovat věrnost a naději.

Některé církve i náboženské organizace si nárokují vstup k Bohu jen skrze ně. Je to normální?

    „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.” Tuto Ježíšovu větu s oblibou citují křesťanští fundamentalisté a „exkluzivisté”. S její pomocí tito samozvaní strážci brány nebeského království činí z Ježíšova jména šibolet, sloužící k jednoduchému rozeznávání a vylučování předem zavržených.

Je veliký rozdíl mezi vírou a byť i aktivním náboženstvím ?

  Na to je pěkný výrok Luthera Karla Bartha. Víra, otvírající se Božímu slovu, oslovujícímu a zachraňujícímu nás v Ježíši a jeho kříži, je podle něj pravým opakem náboženství, které se chce (marně, pošetile a rouhavě) vyšplhat k Bohu po žebříku vlastních teologických konstrukcí, zbožných fantazií či jiných intelektuálních nebo morálních výkonů a zásluh.

Jak se díváte na pojem evangelizace a misie, která je pro mnohé členy velkou frustrací ?

    Staré mluvení o Bohu se stalo nesrozumitelným a nevěrohodným: nedokázali jsme jím přimět svět ani samy sebe k dostatečnému probuzení svědomí tváří v tvář násilí, lži a pokrytectví, mnohdy jsme jím uklidňovali a uspávali, kde jsme měli zneklidňovat a burcovat, mnohdy naše slova ztratila onu ostrou chuť soli a tak se stala bezcennými. Proto „Bůh zemřel” v naší kultuře, v jazyku našich současníků; „my jsme ho zabili” tím, že jsme jeho jméno vyprázdnili a znevěrohodnili, že jsme ho psali na své válečné prapory, vpašovávali ho jako reklamní trik do projevů politické propagandy vlastních mocenských zájmů, ušpinili jsme ho v brožurkách upoceného „dokazování” a v bečkách bigotní břečky ošoupaných sentimentálních frází.

  Dnes je velmi moderní mezi kreacionisty dohadování ohledně prvních kapitol bible na doslovném znění textu. Má to nějakou váhu ?

   Je mi líto biblických fundamentalistů, že jim lpění na povrchním, „doslovném výkladu” zakrývá skutečnou hloubku a bohatost významů biblického textu.

 Příliš průhledný Bůh fundamentalistických kreacionistů, který je za šest dní hotov se svým dílem, přesně stejně jako zbožštěná slepá Náhoda, která je příliš brzy hotova se zvídavými otázkami po hlubším smyslu tohoto dění, pro mne představují dva velmi neatraktivní předměty víry a uctívání.

  Hodně se prodávají brožurky a sdílejí na internetu mezi věřícími se “zaručenými zprávami“o tajemných spiknutích. Je to živná půda pro víru ?

   Křesťanští fundamentalisté, které ostatně právě tento fanatismus krajního sekularistického fundamentalismu báječně udržuje při životě a dodává jim zdání legitimity, rádi hledají za těmito snahami temná spiknutí tajných společností (zednářů, nověji – zejména v textech „charismatiků” – hnutí New Age apod.). Obávám se, že tyto snahy ve skutečnosti koření ještě daleko hlouběji, než dohlédnou paranoidní teorie o všudypřítomném spiknutí, – totiž v jistých propastech lidského srdce, kam osvobozující moc Ukřižovaného, o jehož pouti říší temnot rozjímá církev na Bílou sobotu, dosud nedostoupila.

 A tak má cenu toto vyhledávat a sdílet ?

 Možná by se křesťané namísto obsesivního hledání maskovaných agentů temných sil, chtějících rafinovaně podvrátit „naše náboženství”, měli sami snažit o to, aby někdy už vyčpělé formy náboženství byly v naší kultuře a společnosti narušeny „podvratnou mocí” evangelia.

  Děkuji za rozhovor.                                 (citace převzaty z knihy T.Halíka -Dotkni se ran)