Kritici náboženství dostávají nahrávky na smeč přímo od samotných křesťanů.
Uveďme k zamyšlení, alespoň pár kritizovaných bodů:
- To, jaké náboženství dnes kdo vyznává, je z velké procentuální většiny otázka nikoliv nazírání a objevování nějaké skryté pravdy, nýbrž otázka čistě geografická. Pokud se narodíte v Saúdské Arábii či v Indonésii, existuje velká pravděpodobnost, že budete muslimové. Pokud se narodíte v USA či v Brazílii, budete s vysokou pravděpodobností křesťané. V Indii či v Nepálu pak můžete počítat s hinduismem, a tak podobně. Ve světě existuje velké množství lidí, kteří pravdy svého náboženství berou smrtelně vážně a přitom si neuvědomují, že premisou pro všechny jejich absolutní pravdy je „pouhá“ geografie.
Opravdu jsme si jistí, že tam kde jsme, ve společenství není jen věcí nejbližšího spoje autobusu, příbuzenské předurčenosti, generační dědičnosti tradice, ale vnitřní zhodnocené a stále zhodnocované setkání s osobním Bohem?
- Sigmund Freud představuje dalšího významného kritika náboženství z přelomu 19. a 20. století. Freud, který byl v mládí silně ovlivněn četbou Bible, již ve svém prvním spise s názvem Nutkavá jednání a náboženské úkony označil náboženství za univerzální nutkavou neurózu.
Je prožívání víry odvislé od vsugerovaných emotivních rádoby „zkušeností“? Není tajemstvím, že církve přitahují duševně narušenější a nestálé povahy.
- „Myslím si, že náboženství je nejvíce rozvratnou a nebezpečnou ideologií, jaká kdy byla vytvořena. A co víc, je jedinou ideologií, která je systematicky chráněna před kritikou, a to jak zevnitř, tak z vnějšku.“ Sam Harris
Opravdu mohu tam, kde jsem kriticky zhodnocovat přijaté učení? Zajímá mne vůbec ještě, jak je moje církev vnímána zvenčí?
4. Přesto věřící dále pokrytecky prohlašují, že právě oni jsou nositeli vědění, a to přímo vědění veškerého. „Nejenže vědí, že Bůh existuje a vše vytvořil a nad celým dílem drží ruku, ale vědí i to, co od nás vyžaduje, počínaje jídelníčkem a konče sexuální morálkou,“ uvádí Hitchens. Tato hloupost ve spojení s pýchou podle Hitchense prakticky stačí k vyřazení víry z debaty.
Dokážu ještě přiznat slovo „nevím“? Nedělám se mluvčím Boha? Jak často používám věty:“to je Boží vůle“, aniž by byla?
- Mezi tyto nesplnitelné náboženské zásady počítá Hitchens přikázání vzešlé ze Sinaje, které lidem zakazuje touhu po majetku, které je přeformulované v Novém zákoně do té podoby, že muž nesmí pomyslet na ženu nečistým způsobem, protože tím (myšlenkou) páchá cizoložství. S tímto a podobnými zákazy se lze podle Hitchnse vypořádat dvěma způsoby. První možností je soustavné potlačování a ponižování lidské přirozenosti. Výsledkem je hysterické přiznávání viny, falešné sliby nápravy a intenzivní odsuzování ostatních hříšníků, tedy duchovní policejní stát. Druhým východiskem je to, co jsem zmínil v předchozím odstavci – organizované pokrytectví.
Moralizuji sebe a lidi kolem sebe nesplnitelným příkazem Starého Zákona, nebo vyznávám, že žiju jen z Milosti? Vytvářím kolem sebe v církvi, nebo pomáhám vytvářet (stávám se součástí mlčením) onen“policejní stát“?
- Být věřícím dle R.Dawkinse (velikého kritika náboženství)není zločinem. Být věřícím znamená být neznalým a nevzdělaným v daných otázkách. Dawkins to ilustruje na příkladu, že on sám je neznalý baseballu, a proto o něm nikde nemluví tak, jako by na toto téma byl expert. „Podobně náboženství by se nemělo vyjadřovat k otázkám, o kterých nic neví, typu vzniku vesmíru, stáří Země, evoluce, biologie, apod.“
Mám potřebu se doslovisticky vyjadřovat ke všemu biblí bez respektování vědy, vzdělaných lidí? Vzdělávám sám sebe, když se chci k tomu vyjadřovat? Vystavím s odvahou ke konfrontaci své učení, nebo žiji jen z náboženských pověr?