ČSP Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům.
ČSP Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli.
ČSP Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl,
ČSP řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků.
Již jsem se pokusil dotknout výkladu předchozích veršů
http://www.cestaviry.cz/?p=1078,
tak se pokusím postoupit v příběhu vypravěče o kousek dál.
Chám viděl nahotu. Někteří to překládají jako spatřil hanbu. Nejde o to, že spatřil ohanbí, ale hanbu. Druh hanby – onu nahotu před Bohem – jsem se již pokoušel v předchozím článku přiblížit.
Nás by ale měl především zajímat objekt Cháma, jakožto typizace lidstva.
Nikde nečteme, že Noe usnul, ale že procitl z opojení. To, že se obnažil, hodně vypovídá o orgiastice kenaanských kultů.
Pokud zde mnozí vykladači viděli morálku a zcela opomíjeli hlubší důvody, které byly náboženské, tak zbytečně postavili Pána Boha za puritána, který surově trestá syna jen za to, že zahlédl otce bez šatů.
Někteří teologové spatřují ve vidění hanby pohlavní styk, (v. 24 když se Noe dozvěděl, co mu provedl) jiní (kterých je zřejmě více) v tom spatřují pozorování, pasení se na špatnosti.
Ať už to bylo jakkoliv, hlavní myšlenka se týká shození, degradování druhého člověka. Sešlapání pod sebe. Jakékoli popření lidské důstojnosti. Touha se dostat nad něj. To bylo to špatné od Cháma. To se děje i dnes. V rodinách, ve škole, na pracovišti. V tom je příběh aktuální.
Systém společnosti k tomu lidi silně vede a v mnohých pracovních firmách je struktura a určitá „funkčnost“ na tom, žel, postavená.
Chám si chtěl zajistit požehnání, které bylo na jeho otci, způsobem zvráceným. Ale nikterak neznámým pro Kenaan. Chce do toho zatáhnout i své bratry. Nejde mu o to, aby se pochlubil nějakou svoji nemravností, ale zřejmě se z toho musel vyvozovat nějaký právní nárok, že je nadřazen svému otci. Že už nemá do ničeho mluvit a otázky dědictví, prvorozenství, požehnání si nárokuje jen on sám. Možná se cítil být na vrcholu, ale byla v tom jeho prokletost, kterou Noe zpečetil slovy. To bylo to, co z něj udělalo mrzáka víry a otroka svého myšlení. Nebyla to dopředu předepsaná krutá kletba od Hospodina, ale jeho vlastní nasměrování. Nasměrování typu lidí, kteří se doslova pasou na zlu a zneužívají systému.
Jsme v roli Cháma nebo budeme těmi, kteří viny napravují, smiřují a zakrývají k nápravě?