Lačnými ústy
vzduch do plic mi proudí
oči krásy světa chtivé
po krajině bloudí –
běžím, a spočívám
v líně sladkém snění
vyhledávám lidí shluk
i tiché osamění…
Sytím se strofami
i písní prostou
a cítím, jak svobody
křídla mi rostou!
Do sítě motýlí
chytám ty okamžiky
a šeptám i volám
díky, díky!
že nestvořil jsi, Bože, loutku
co prázdnotu skrývá
pánu se klaní
na rozkazy kývá
že nestvořil jsi nudné
přeposlušné roboty
že je na mě rozhodnutí
zda půjdu tam, co Ty…
Děkuji za fantazii
za umění, lásku
za smysl pro humor
i pro nadsázku
za volnost myšlenek
emoce, cit
i když jsi životem
musel vše zaplatit…!
Ze svobodné vůle klekám
ne protože musím
a z celého srdce lásku Tvou
tou svojí splatit zkusím…

        (autor: Magda Berkyová)