Zakládání skupinek, sborů v CASD a nárust misie způsobuje mimo jiné také silný nedostatek kazatelů jak v zaměstnaneckém poměru, tak i v laickém. Proto není divu, že se narychlo (1.) zaplňují tyto služebnosti bez bližšího ohledání, zda je ten či onen člověk vůbec v této oblasti obdarován, jestli opravdu dokáže vyplnit onen most překlenující vzdálenost mezi biblickou dobou a posluchačem. A přitom by někdy stačilo, kdyby člověk za kazatelnou alespoň Pánu Bohu nepřekážel.

Živná půda důrazů na nekritickou laickost a selský přístup (2.) k teologii dává vítr do plachet mnoha řečníkům, kteří své rukojmí drží často i přes hodinu ve své hvězdné chvíli za kazatelnou. Mnohá kázání se tak stávají určitou formou protestantských odpustků = posluchači si to musí protrpět.

Tam, kde se historicky naběhlo na onen chytlavý motiv, že ”Písmo se vykládá zase jenom písmem”, že pouze “Sola scriptura” bez bližšího vstoupení do textu a kontextu doby – tam to nese i své hořké ovoce. Opravdu to zní svatě, nicméně rád bych poukázal na některou praxi, kterou to přináší.

Spontánní charismatici

Je až s údivem, když zaznívají v úvodu kázání věty typu: ”Včera večer, když jsem přemýšlel o čem budu kázat…”.

Kde pak je ono nošení textu v sobě, ono rozjímání, příprava, kontrola, ztotožnění se s textem atd.
Nebo ”Při četbě internetové zprávy o (x) mne napadla myšlenka…“ a ihned následuje další velice rozšířený nešvar promluv.

Alegorizace

Není nic jednoduššího než alegorické – přirovnávací “kázání”. Můžete začít o čemkoliv (povětšinou pochycená zpráva na internetu, nebo film). Pak to přes ”zuby” připodobnit k něčemu náboženskému, plácnout na to třeba verš z Izajáše a na závěr říct větu: ”To je mým přáním i pro Vás. Amen”.

(Cca 95% kázajících tento styl v prostředí CASD používá).

Dogmatická (utvrzovací) kázání

Velice nudné a nechutné chvíle, kdy se k Božímu slovu přistupuje opačným směrem. Řečníci se neptají co nám chce Bůh říci dnes, ale utvrzují posluchače (a snad i sami sebe), že pilíře víry jsou opravdu nehnutelné.

Doslovné fundamentalistické promluvy

Zde už záměrně nepoužívám slovo kázání. Promlouvající často ohýbá myšlení poslouchačů jen podle doslovného znění toho či onoho překladu bible, který má v ruce. Je až žalostné, jak se pak důraz klade na přesná slova bez bližšího kontextu, překladů, exegeze atd. Komické jsou také příklady, kdy se lpí na určitém doslovném znění verše a dokazuje se to ještě ze Slova na cestu.

Pragmatická vyprávění

“Víte, já nejsem, žádný teolog – já jsem praktik.” Tyto úvodní věty už dopředu odsouvají teologii na vedlejší kolej (3.). Je to právě ono nepochopení toho, že právě teologie má a musí mít dopad do praktického života. Je to skutečně to nejnebezpečnější ovlivňování členů, aby se tak vyhnuli setkání s Bohem. Zústává se tak pouze u sladkobolných životních příběhů, u vět: “Já si myslím”, ”Moje životní zkušenost je…”. Často, když je kázající konfrontován s dotazy, že něco v kontextu Bible nesedí, odpovídá onou větou: ”Víte, já to neřeším – já jsem praktik”.

One Man Show

Tito přednášející jsou vynikající vypravěči. Ne každý má možnost si doma vygooglovat “nějaký” příběh, tak se pasou na emotivních pocitech posluchačů. A vskutku se na ně lidé těší. Aby ne. ”Ani nevím, o čem mluvil, ale měl to krátké”. Tíhnou k tomu převážně mladší členové a v porovnání se staršími (kde se káže i přes hodinu) jejich promluvy mají spád a vejdou se do 20 minut = zázrak. Nicméně ani tam se často nezprostředkuje jiskra přeskočení onoho Božího zjeveného. Nepomůžou tomu ani projekce načasované do příběhů brnkajících na city a “předbíhajících” Ducha Božího.

Moralistická kázání

Čím je složitější a důraznější dogmatika, tím je vděčnější téma na úvahy typu: “Co vše se porušuje”. Popíšou se všechny úpadky doby – pak se povypráví o starých časech, kdy to tak prý nebylo. Vybere se pár citátů o morálce od “prorokyně” (výběr je opravdu široký). A nakonec se začne tlačit na apokalyptickou strunu strachu posluchačů.

Dalo by se hovořit o dalších a dalších aspektech, kdy kázání Božího slova nahrazuje pouze vyprávění.
Není pak divu, že absence jedné z důležitých možností Božího formování církve se musí zákonitě někde projevit. A věru se projevuje. Není tajností, že si pak někteří členové jednou za čas zajdou do jiných církví, aby tam zaslechli Boží slovo, nadýchli se, nabrali.

Pokud je Pán Bůh živý a dynamický, tak je třeba udělat vše proto, abychom Jeho slovo nesvazovali do korzetů konstrukcí, které se míjejí s Jeho vůlí. Je třeba nebát se vstoupit do napětí, které nacházíme v biblickém poselství.

(1.) Pokusy a doporučení výboru ČS, aby byli laičtí kazatelé voleni na volební období a ne doživotně, ve většině sborů ztroskotaly.

(2.) http://www.cestaviry.cz/wp-content/uploads/2014/04/Teologie-sprost%C3%A9-slovo.pdf

(3.) Ze všech výroků představitelů jmenujme alespoň výrok předsedy CASD T. Wilsona 8.11. 2014 v Ostravě:“Ty největší pravdy objevili ne teologové, ale prostí lidé…” – opět je teologie nepřítelem.