Náboženství na jednu stranu vyžaduje od lidí plnění nesplnitelných úkolů, na druhé straně je velice vynalézavé v jejich „legálním“ porušování.
CH. Hitchens
2. TROJJEDINÝ BŮH
Nechybělo mnoho a adventismus mohl mít další ze specifik nauky, a to neuznání učení o Trojici. Nejen výchozí bod – kopírování myšlení církve Chistian Connexion – ovlivnil uvažování průkopníků, ale i samotné vůdčí osobnosti James White, Joseph Bates, Uriah Smith tuto nauku také zdůrazňovaly a věřily jí. (1.) I za tímto názorem byla veliká neznalá touha se jakkoliv lišit od papežského učení. Nabubřelost se blíže podívat na jazyky textů, na církevní dějiny a narcistické pojetí vlastnění Pravdy. To, co měla cíkev již od roku 381 n.l. uznáno a objeveno, objevoval adventismus bolestivě a s chybnými výroky, které se dnes v periodikách neobjevují. Toto učení zastával i uznávaný učenec adventismu J. N. Andrews. Co je zajímavé, Ellen Whiteová se ve svých viděních k tomutu poměrně důležitému tématu nevyjadřovala, natož aby to uvedla do pořádku. Naopak, ve svých spisech se zhlédla např. i v názorech U. Smitha, a tak její prvotní díla jsou na hranici přijmutí trojjediného Boha. V jejích původních spisech nenalezneme raději slovo Trojice. Až teprve po roce 1890, kdy by to opravdu bylo už přes zuby vůči okolnímu křesťanství, postupně slevuje a pomalu přechází na mírnější tón. Obhájci jejích spisů si dali tu práci a přece jenom našli nějaké výrazy, které po tomto roce nasvědčovaly, že tuto možnost připouští a po nějaké době o ní i normálně píše. Není divu. Okolní dobří autoři, od kterých přejímala statě ke knihám (2.), s trojjediností normálně počítali. A tak adventismus jako v jiných otázkách až dodnes musel čekat na vyjádření a schválení tohoto bodu v učení E. G. W. Adventismus tedy vsadil na jiná specifika, která z něj udělala církev ostatku, a na rozdíl od svých souputníků Svědků Jehovových si “vyrobil” jiné výjimečné učení. (3.)
I přesto, že adventní teologové pokorně přiznávají, že pojem trojjedinosti Boží je pro naše uchopení velikým tajemstvím, zůstává určitá lidovost ve sborech, a to vysvětlovat vztah Syna, Otce i Ducha uměle v alegorických kázáních, připodobňujících tuto provázanost k “fungování” rodiny. Uchopením textu bez detailnějšího vidění vznikají neopodstatněné výklady Boha ve třech osobách. (4.) V církvi, kde se od samého vzniku vedly debaty na úrovni rozumu, grafů a “selského” vysvětlování, najednou chybí tabulka, kde by se trojjedinost definovala. A to je to, co Boha dělá Bohem.
- (1.) James White se v roce 1846 zmínil o Trojici jako o” starém nebiblickém trinitárním učení”. Tento názor zastával i v roce 1877 (G. R. Knight – Hledání identity – vydal Advent Orion, 2007, 85)
- (2.) Henry Mervill, Alfred Edisherm, H. L. Hastings a další
- (3.) Např.: „Ze všech zvířat na zemi smíte jíst…“ aneb O čistém a nečistém ve Starém zákoně, ThDr. Jiří Moskala (Advent 7/1997)
- (4.) Výklad textu Gn 1,26 ”učiňme člověka” jako důkaz Trojice je dogmatizující, neodpovídající starozákonní zvěsti. Množné číslo, jehož přitom užívá, vyjadřuje nejspíše slavnostní formu jedinečnosti Jeho rozhodnutí. Také je ovšem možné, že spolupůsobilo hebrejské označení pro Boha ”elohím”, které je gramaticky množným číslem. ( ThDr. Miloš Bič – Svíce k nohám mým, Evangelická církev metodistická, 1992, str.28 )