22. KŘESŤANSKÝ ZPŮSOB ŽIVOTA
„ Odsuzovali ho – dnes bychom řekli jako přílišného liberála – a málo si přitom uvědomovali, nakolik Ježíš svým důrazem na vnitřní postoj činí mnohdy cestu víry náročnější, než šikovní experti na plnění (a legální obcházení) předpisů.“
T.Halík – Oslovit Zachea
Normy křesťanského vkusu a krásy citované ve věroučném bodu CASD č. 22 se, žel, často odvozují z norem puritánského hnutí Ameriky 18. století. Opět odvozené stylem common sense se zvýrazňují spíše vnější než vnitřní postoje. A tak není divu, že se adventismem i v Čechách prohnala vlna jednotných “úborů” (1.), jednotných účesů, jednotného stravování, jednotného pohledu na kulturu. Některé z těchto vidění, jak se co má nosit a užívat od E. G. Whiteové převládají v nezměněné formě v doporučených spisech až do dneška, aniž by někdo nahlas řekl: “Toto byl pouze osobní, chybný názor autorky.” Aby ne. Zaštítění se slovy: “Viděla jsem“ či „Bylo mi ukázáno”, (2.) dopředu zajišťuje autorku proti jakémukoliv dalšímu biblickému nebo rozumovému hodnocení.
Klasickou ukázkou v praxi je nenošení náušnic ještě v nedávné době v CASD. Nikdo z teologů CASD se neodvážil otevřeně popsat, že např. příkaz sundat náušnice ve SZ neměl nic společného se znaky pravé křesťanky, ale s podmíněným kultem dané doby a znakem amuletů, které v dnešní době ztrácí význam. (3.) Dnes se tato praxe samozřejmě v tichosti přešla snad s pocitem vzdoru členů, jak ohromně je reformovaná církev. Žel, je to strašně málo proti dalším výrokům. (4.) Jak si to pak srovnat coby člen se svým svědomím např. v době, kdy probíhá např. mistrovství v hokeji, s citáty “prorokyně” zaměřenými proti sportu? (5.)
Což teprve hudba – kde pojem “jasná harmonie” svazoval kulturní rozvoj členů. Dnes si to již (samozřejmě) člen „obejde“ a v klidu si doma poslechne svůj oblíbený zakázaný jazz, zajde si na dobrý film do kina, nebo se zapíše i se svými dětmi do tanečních.
Proč by také ne? Ale proč v praxi stále ”neoficiálně” a navzdory církevnímu řádu CASD ?
——————————————————————————————————————-
(1.) Manželka kazatele Gajduška z Pardubic……… ušila ženské šaty přesně podle zdravotního návodu prorokyně Whiteové. Byly tak nevzhledné a beztvaré, že sama tvůrkyně se nad nimi zhrozila, ale maminka je přesto hrdě nosila na znamení své víry. Naštěstí dlouho nevydržely. M. Šlechta – Vzpomínky I., 2010, str.7.
(2.) Nemůžeme schvalovat zábavy jako tanec, hraní karet, šachy, kulečník a podobné, poněvadž je nebesa odsuzují. E.G. Whiteová, 1T51
(3.) Viz např. Biblický slovník A.Novotného – hesla: Náušnice – amulety – náramek
http://biblickyslovnik.pleva.info/#Amulety, http://biblickyslovnik.pleva.info/#Náramek, http://biblickyslovnik.pleva.info/#Náušnice
Amulety
[v bibli *halže, náušnice a p.] byly drobné ozdobné předměty, o nichž starověký člověk věřil, že chrání před vlivem démonů a temných mocí. Zvláště v Egyptě bylo nošení amuletů velmi rozšířeno. Egyptský skarabeus, vzniklý původně z pečetítka, je oblázek, podobající se posvátnému brouku [ateuchus sacer]. Egyptského nebo východního původu jsou mnohé jiné amulety, zobrazující božstva [na př. měsíc]. V Palestině ukázaly vykopávky častý výskyt kostěných tyčinek, zobrazujících zbraň proti nástrahám zla. O náušnicovitých amuletech mluví Gn 35,4 a Iz 3,20. O měsíčkovitých opět Sd 8,21n [*Halže]. Víra v působnost amuletů se protiví pravé biblické zbožnosti. Objevuje se v dobách znevěrnění lidu Božího.
Náramek
[náramnice], kovový, obyčejně stříbrný nebo zlatý ozdobný kroužek, případně vykládaný drahokamy a nošený na paži muži i ženami. Služebník Abrahamův daroval Rebece n. obzvláštní váhy [Gn 24,22.30.47]. Izraelci na poušti věnovali n. ke zhotovení posvátných nádob pro stánek úmluvy [Nu 31, 50]. Ez 16,11 připomíná, že si Hospodin ozdobil lid judsky mezi jiným i n., aby tak obrazně naznačil Boží dobrodiní, jehož si lid nevážil. Podobal se nevěstce, jež přijímala n. od opilých pohanů [Ez 23,42].
(4.) Písmo jasně ukazuje, že nošení šperků není v souladu s Boží vůlí.– církevní řád str.131 (prosím) “revidované” vydání z roku 2010.
(5.) Bylo mi ukázáno, že toto je cesta, kterou by se měla ubírat věřící mládež, ale že tak nečiní; lépe jim vyhovuje spolčování s hříšníky ve sportu a radovánkách.
E .G. Whiteová – 62. Mládež je povolána k získávání duší (MYP 204)