Rozhodl jsem se dnes kázat na téma přikrývání přestoupení.

• 2. Korintským  12:20     |  Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete – aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.

Je to proto, že už delší dobu pozoruji ve svém nejbližším okolí, jak v práci, tak i v těle kristově – mezi bratry a sestry v Ježíši, našem Pánu, že lidé tráví společný čas právě i mluvením o cizích přestoupeních.

Chybách, prušvizích, trapasech. A téměř to je zvykem jako forma společenské zábavy.

Byl a je to i můj zvyk. Nejsem tomu rád, ale je. Musím to odkládat jako ostatní zlozvyky starého já.

Pokud jde o nás věřící mrzí mne to ještě více, toto slýchat, neboť my bychom měli znát Boží vůli. Co ale vidím, je že my věřící o tom nemáme celkový obraz z písma a ještě obhajujeme své chování, které není laskavé.

Boží výzva k ovládání jazyka:

• Pravda – o tom není žádných pochyb, že Bůh mluví pravdu a nechce abychom lhali, Nebo křivě svědčili. Toto není jen u soudu – kdykoliv o někom mluvíme, tak o něm vydáváme svědectví.

 

2) Určitost – Ať naše slova jsou ano,ano – ne,ne, co je nad to je ze zlého. Nemá smysl mlžit a vykrucovat se, nebo dlouze chodit okolo horké kaše.

 

Koloským 4:6 Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.

 

Vyjímky: Ježíš ne vždycky odpovídal pravdu – nechtěl některé věci prozradit, nebo se nechtěl chytit do pasti. Pak prostě odpověděl protiotázkou, nebo mluvil v podobenství.

 

S tím bychom asi všichni souhlasili, proto to nebudu roztahovat.

 

3) Odpouštění hříchů, neodsuzování

Sama podstata evangelia – nepřemáhat zlo zlem, ale odplácet dobrým. Milovat i nepřátele. Jako Ježíš odpustil nám tak i my máme odpouštět jeden druhému.

Například v Janovi 8,3-11 Ježíš veřejně neodsoudí ženu přistiženou při cizoložství.

Ani zde není moc co vykládat, neboť to již vše znáte.

4) Kárání, domlouvání a usvědčování

Zde už se dostáváme k obtížnější části ovládání našeho jazyka. Nemáme odsuzovat, ale přitom máme být schopni rozsoudit.

1 Timoteovi 5,20

1 timoteovi 5,1 -2

Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí.

 

1 timoteovi 6,17-18

Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní,

 

2.timoteovi 2,2,14

Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů.

Pavel například veřejně napomenul Petra, který se odděloval od křesťanů z pohanů kvůli křesťanům ze židů – viz. Gal 2,11-12

 

I když toto je již pokročilé ovládání svého jazyka věřím, že i toto známe a v srdci chápeme, že je potřebné občas někoho napomenout.

Ježíš k tomu dává ideální návod: Matouš 18,15-17

Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.

Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

 

• mluv s člověkem mezi 4 očima!!! Sám a přímo s ním!!
• mluv s ním znovu a přiber si svědka 1-2, ale opět ty mluv s ním!!
• jdi a oznam to církvi= obrať se na bratra staršího ve víře, ostatními uznávanou autoritu, aby on mu šel domluvit, že snad poslechne moudrého bratra staršího ve víře.
• Až když všechno selže, tak se s ním přestaň stýkat, veřejně dej najevo své oddělení se od jeho jednání. Ale ani tehdy není psáno, že bys o něm měl veřejně mluvit špatně. Skončil bys jako farizeus v modlitbě (Bože děkuji ti, že nejsem jako tento celník“ L 18,11)

 

Teď jsem zde nemluvil o nesouhlas s chybným učením, nýbrž o nesouhlas s přestoupeními spojenými s konkrétním člověkem.

 

…………………………

No a nyní když jsme probrali jak by to mělo vypadat, tak chci konečně přejít k jádru co mne trápí.

Jmenuje se to pomluvy a donašečství.

Stane se, že bratr nebo sestra se mnou nejednali vlídně a dobře, ale urazili se, nebo mne neprávem z něčeho nařkli, umlčeli mne, cokoliv.

A já poté při rozhovoru s jinými přáteli nebo ve shromáždění to vytáhnu jako příběh z poučením a zmíním toho člověka a jak se špatně zachoval, když jsem k němu mluvil pravdu.

Příběhy o jiných lidech můžeme říkat abychom vyvýšili sebe – jak správně jsme se zachovali, nebo jací jsme byli pokorní a chudáčci – nebo prostě jen, abychom získali pozornost a tím jakousi formu hodnoty od ostatních lidí. Aby řeč nestála.

Pokud mluvím o bratrovi a popisuji i jeho pohnutky, nebo myšlenky, které mi osobně neřekl, pak se domýšlím a pokud očekávám, že byly negativní, pak je to pomluva!

A i kdybych mluvil jen a jen to, co přesně řekl a jak u toho vypadal a jaká gesta používal a není to k jeho chvále a vážnosti, pak je to donašečství!!!!

Lidé se mi brání a říkají: ,,ale já nepomlouvám, je to pravda, on to opravdu udělal! On to tak řekl, on byl hrubý/sprostý, já ho jen cituji!“ Budiž nejsi pomlouvač, ale donašeč, bible má paragraf i na tebe :-D.

Domnívám se a jsem o tom přesvědčený, že neexistuje žádný hřích, nebo přestoupení, které by bylo správné vynést na světlo před kýmkoliv, jestliže jsem ho nejprve neoznámil přímo tomu člověku!

Proč se má tvůj bratr dozvědět tvou kritiku z doslechu až od někoho jiného?

Jestliže vystoupil hříšník veřejně Jako Petr, tak Pavel i veřejně vystoupil proti němu, ale opět mluvil nejprve i před ním, nepočkal až odejde.

Nadto bratří jsme vyzváni abychom přikrývali hříchy, hasili sváry a domlouvali vlídně. Abychom jako láska nepočítali křivdy a jako Bůh nepřípomínali dřívější chyby a viny, když ty naše již byly smyty.

Je blažené a dobré přijít na místo, kde víte, že vás lidé znají i s vašimi chybami a přesto víte, že o vás mluví s láskou a úctou.  Hebrejsky doslova, že jste těžcí v jejich ústech :-), když víte, že vaše osobní selhání jsou u nich v bezpečí když se svěříte. Když víte, že pokud by cokoliv proti vám měli, tak se to dozvíte rovnou a přímo od nich a tedy máte pokoj a důvěru, že žijete bez sváru.

Potom nebudou lidé muset hledat utěchu v hospodách, kde je vyslechnou a neodsoudí, když ji budou moci najít v církvi.

 

 

                                                                                                Tomáš Plechatý 19.7.2015